Úvodem se Robejšek mimo jiné ptal na to, zda vypíná strach mozek. „Určitě, ale tak bezmezná odevzdanost, jakou pozoruji letos, se hodí do středověku. A já se ptám, jak to, že tak nepochybně bezbožná a údajně racionální společnost snesla události tohoto roku s beránčí poddajností? Místo ní jednali ti, kteří mají ke svátosti mnohem dál než kdokoliv z nás,“ zmínil Robejšek.

Podle jeho slov to, co se vlastně děje, pochopíme jen tehdy, uznáme-li spoluvinu nás, obyčejných lidí. „Teprve pak můžeme pravdivě zodpovědět otázku, jak k tomu došlo a ptát se dál – co hrozí a co proti tomu musíme dělat,“ sdělil Robejšek. 

Rozhovořil se i o tom, že dnes je na prodej i věda, kultura, zdraví, víra a sebeúcta, neboť naše civilizace je bezezbytku ekonomizovaná. „To znamená, že v ní už není nic, co by se nedalo koupit. Marx, před jehož nevlastními vnuky jsem kdysi opustil rodnou zemi, měl v tomhle bohužel naprostou pravdu,“ podotkl se slovy, že lidé se nepřestali klanět věcem ani poté, co demokratický kapitalismus porazil svého levicového soka. „Tehdy, v devadesátých letech, měl triumfující Západ historicky jedinečnou, a možná poslední, příležitost přepsat hodnotovou partituru světa a zůstat díky tomu dirigentem dějin,“ sdělil – což se podle něj nestalo. 

Své pak řekl i k inovacím. „Penicilin zachraňuje životy, žárovka je prozařuje a rádio baví. Ale věcmi přecpaná společnost může růst, jen když se prodává opravdu ostošest. Proto dnes již nejde o užitečnost, ale platí heslo: Co lze udělat, to se udělá a co se udělá, to se musí prodat,“ podotkl Robejšek. 

„Internet je lešení pro nikdy nedostavěnou Babylonskou věž, na kterou se připínají lidé, výrobky a služby. Některé snad mohou být užitečné, ale všechny chtějí být všudypřítomné. To má osudné důsledky. Například technika k rozeznávání obličejů vznikla v boji proti zločinu. Ale jelikož jde o co nejvyšší výnos, tak se snadno najdou důvody, proč je dobré rozeznávat obličeje všech lidí a všude. Firmy tuto technologii nabídnou a vlády po ní chtivě chňapnou, protože každý politik je na dně své duše despota. Totéž platí o tom, co kdysi nevinně začalo platební kartou a dnes hrozí zánikem hotovosti,“ pokračoval dál Robejšek. 

„Extrémní případ zkorumpované sociální vědy je ekonomie. Ano, existují výjimky jako Thomas Piketty a jeho studie o majetkové nerovnosti. Jestliže se však význam myšlenek vědního oboru měří jeho vlivem na skutečnost, tak ekonomie jen stěží zakrývá svůj bankrot. Byly doby, kdy ekonomové hledali pravdu, ale dnes jde spíše o peníze a moc. Z velké části se zbavili etických ohledů a působí především jako servisní personál a obhájci neoliberální hospodářské politiky. K tomu samozřejmě patří i to, že mezi nimi hrají první housle proroci víry v nekonečný růst,“ sdělil také Robejšek. 

Většina lidí podle něj příliš dlouho věřila, že cílem života je hromadění věcí. „Kupovali jsme si zábavu, potěšení a uznání ostatních a prodávali přitom hluboko pod cenou svou svobodu, sebeurčení a hrdost. Jakto? Hromaděním zbytečností ‚usnadňujících‘ život jsme se stali závislí na technických protézách. Dnes je nejbližší bytostí dětinských dospělých jejich telefon. Každou chvíli na něj vrhnou dychtivý pohled, nosí ho na srdci a jdou s ním i do postele. On je baví, ‚ach, tak veselými‘ videi, hraje s nimi hry, vybírá za ně to, co ‚musí‘ vědět a hlavně koupit. Považují ho za svého služebníka, rádce a intimního přítele a nechápou, že je to jejich dealer, fízl a pasák,“ poznamenal Robejšek.

Co si pak myslí Robejšek závěrem? „Globalizace je v agonii a její zastánci hledají náhradní zdroj ekonomického růstu. Jejich zázračná formule požaduje, aby co nejméně lidí co nejlevněji a co nejvíce vyrábělo a konzumovalo. Sociální vědy nevytvořily návrhy na nové formy vlastnictví, hospodaření a dalšího vývoje naší civilizace vůbec. Místo toho nechaly celou společnost na pospas jednomu z jejich sektorů, a sice hospodářství, které ji zneužívá jako nástroj k vytváření zisku. K tomuto účelu mu slouží inženýrské vědy, a proto je lidská společnost řízena podle principů účelnosti a eficience, které jsou ale namístě pouze při výrobě věcí. Modernost již neláká pastelovými barvami reklamních prospektů,“ zmínil. 

A co se tedy v roce 2020 stalo? „Zdá se, že agonie globalizace rozkládá západní civilizaci a nahrazuje ji ekonomizovanou společností, ve které platí, že co se dá udělat, to se musí udělat, a co se vyrobí, to se musí prodat. Tento přístup sice odročí nevyhnutelný soumrak ekonomického růstu, ale za cenu toho, že technika zaplavuje a tvrdě ujařmuje celou společnost. Ale: O výsledku ještě není definitivně rozhodnuto,“ zakončil.