Velmoci jsou silné na zničení světa, ale slabé na jeho zlepšení, a tím jsou odsouzeny ke spolupráci – tak znělo motto přednášky.

Stromy skutečné i imaginární

Na začátku Krejčí přišel s úvodním příběhem, jehož poselství se posléze proplétalo jeho celým vystoupením. „Sametová revoluce ještě byla za obzorem, potřeboval jsem něco vyřídit v prezidentské kanceláři a jakýsi důstojník státní bezpečnosti mně nabídl, že mne tam odveze,“ zavzpomínal politolog Krejčí. „Jeli jsme Chotkovými sady, tam stál esenbé, mladý kluk, a říkal, že nás nemůže pustit dál, že je Hrad uzavřen. Kolega vytáhl červenou průkazku se slovy – my tam můžeme, my k nim také patříme. A mládenec odpověděl – můžete, ale je tam spadlý strom,“ konstatoval za smíchu přítomných Krejčí.

Dokáží si zpravodajské služby poradit s každou situací? „Když už jsem jednou sáhl do dějin, sáhnu ještě dál: Jeden pán před pěti sty lety před naším letopočtem zasedl a napsal nádherný traktát, který se používá dodnes na vysokých vojenských školách – Umění války. Každý o něm slyšel, mnozí o něm mluví. Málokdo ji četl, je to útlá knížečka – vřele doporučuji,“ zdůraznil Krejčí a pokračoval. „Třináctá kapitola je věnována zvědům. Úplně poslední sloka má krásnou myšlenku, která říká – osvícený vladař a moudrý vojevůdce si vybírá mezi vojáky ty nejinteligentnější a z nich udělá zvědy. Těm, kteří jsou ještě v aktivní službě, těm doporučuji tuto kapitolu si přečíst, protože tam říká, že zvědové by měli být nejlépe odměňováni, protože na nich záleží, jestli se vojevůdci podaří realizovat plán,“ potěšil mnohé přítomné politolog.

Kde je pravda

„Kdo vstupuje do zpravodajských služeb? Většinou jsou to mladí lidé plní romantismu, kteří si myslí, že zpravodajská služba je zkratka, která je přivede ke skrytému jádru politického dění, politické moci. Kus pravdy na tom je. Sáhnou si na to, co není zakryto novinami a paragrafy. Ale dokáží tím změnit dějiny? V půlce května by měla vyjít vzpomínková kniha Miloše Jakeše, kde poprvé otevírá teorii, že události 17. listopadu na Národní třídě byla záležitost vnitrostranického spiknutí proti vedení strany,“ avizoval Krejčí vydavatelský počin. „Mimochodem, v té knize, pokud jsem informován, je slovo občana a tím je Miroslav Polreich. V následujících měsících vyjde ještě jedna kniha na toto téma, vzpomínky Michaela Kocába, který rozpracoval čtyři nebo pět variant, co se vlastně toho 17. listopadu na Národní straně stalo. Jestli vůbec byl Zifčák, nebo nebyl, až po to, že šlo o akci krajské správy státní bezpečnosti spolu s KGB. Celá kniha je zajímavě zpracována a jedná se o první pokus sáhnout si přes barikádu na obě strany a nalézt nějaké společné hodnocení.“

Co zpravodajské služby v historických okamžicích mohou udělat? „Podívejme se na další dva případy. Rok 1953, velice úspěšná akce CIA. Ale protože CIA nebyla jako zpravodajská služba schopna zvládnout sociální a ekonomické procesy, nebyla schopna reagovat na etnické procesy, nebyla schopna se zařadit za náboženské aktivity, takže místo šáha jsme dostali ajatolláha,“ konstatoval na problém Íránu Krejčí. „Když se podíváte o rok později, velice úspěšná akce, ale výsledkem bylo to, že se do lesů dostali partyzáni a začala jedna z nejkrvavějších občanských válek. Zpravodajské služby onen strom, který mají na cestě, mohou přelomit. Situaci, která nastává potom, nemohou svými vlastními nástroji zvládnout. Na to zpravodajské služby prostě určeny nejsou.“