Velmoci jsou silné na zničení světa, ale slabé na jeho zlepšení, a tím jsou odsouzeny ke spolupráci – tak znělo motto přednášky.

Stromy skutečné i imaginární

Na začátku Krejčí přišel s úvodním příběhem, jehož poselství se posléze proplétalo jeho celým vystoupením. „Sametová revoluce ještě byla za obzorem, potřeboval jsem něco vyřídit v prezidentské kanceláři a jakýsi důstojník státní bezpečnosti mně nabídl, že mne tam odveze,“ zavzpomínal politolog Krejčí. „Jeli jsme Chotkovými sady, tam stál esenbé, mladý kluk, a říkal, že nás nemůže pustit dál, že je Hrad uzavřen. Kolega vytáhl červenou průkazku se slovy – my tam můžeme, my k nim také patříme. A mládenec odpověděl – můžete, ale je tam spadlý strom,“ konstatoval za smíchu přítomných Krejčí.

Dokáží si zpravodajské služby poradit s každou situací? „Když už jsem jednou sáhl do dějin, sáhnu ještě dál: Jeden pán před pěti sty lety před naším letopočtem zasedl a napsal nádherný traktát, který se používá dodnes na vysokých vojenských školách – Umění války. Každý o něm slyšel, mnozí o něm mluví. Málokdo ji četl, je to útlá knížečka – vřele doporučuji,“ zdůraznil Krejčí a pokračoval. „Třináctá kapitola je věnována zvědům. Úplně poslední sloka má krásnou myšlenku, která říká – osvícený vladař a moudrý vojevůdce si vybírá mezi vojáky ty nejinteligentnější a z nich udělá zvědy. Těm, kteří jsou ještě v aktivní službě, těm doporučuji tuto kapitolu si přečíst, protože tam říká, že zvědové by měli být nejlépe odměňováni, protože na nich záleží, jestli se vojevůdci podaří realizovat plán,“ potěšil mnohé přítomné politolog.