Docent Valenčík si prostudoval vládní program a celkem jej překvapil, je prý sociálnější, než by čekal. Obsahuje však zjevný rozpor. Na jednu stranu hovoří o zvyšování výdajů, na druhou o snižování příjmů. A do toho má jako hlavní cíl rozpočtovou vyrovnanost. „Kde na to vzít? Toto sladké tajemství není zjeveno," konstatuje docent.

Je zvědav, jak se vyvine například závazek omezení možností vyvádět zisky do daňových rájů.

Největší obavy však má z toho, že podle hesla že papír snese všechno vláda do programového prohlášení napsala hezké cíle, ale realita bude úplně jiná. Připomíná například slib postavit do čela státu poctivé, kompetentní a důvěryhodné osobnosti, který vzal za své velice rychle. Nebo slib konstruktivní spolupráce s opozicí.

Valenčíkův optimismus v programové oblasti se ale začal rozpouštět velmi rychle. Zejména poté, co vláda prezentovala svou představu penzijní reformy. Chce se přitom opírat o dosavadní práci týmu Jany Maláčové. Především má jít o rozdělení státního penzijního pilíře na dva, jeden stejný pro všechny, placený z daní a druhý zásluhový, financovaný z odvodů.

Součástí návrhu je například i snížení sociálního pojištění firmám o dva procentní body, což by znamenalo rozsáhlý výpadek příjmů důchodového fondu.

Valenčíka už v programovém prohlášení zaujala nejasnost ohledně třetí, dobrovolné složky důchodu. Formulace, že vláda bude podporovat soukromé penzijní spoření je podle ekonoma náznakem, že vláda chce zavádět druhý pilíř, o což se pokoušela už Nečasova vláda, ale snaží se to skrýt. Takže připomíná, že to bude obnášet vyvedení významných prostředků z prvního pilíře, na který jsou odváděny sociální odvody.

Konstatování vlády, že financování důchodového systému dominantně ze státního průběžného pilíře je neudržitelné, je podle Valenčíka lež jako věž. Systém podle něj udržitelný je, pokud zachová prvky motivace k prodloužení produktivního uplatnění a nebudou z něj vyváděny prostředky tak, jako si to představuje Fialova vláda.

Tato představa je podle něj tak nebezpečná, že docent Valenčík hovoří o jedu, namíchaném do penzijní reformy.