Web hlidacipes.org uveřejnil 6. 6. 2017 rozhovor s Michalem Koudelkou, ředitelem české kontrarozvědky BIS, který nazval „Dezinformace, propaganda a ruský vliv v Česku“. Jeho vyznění je velmi symptomatické.

První otázka Roberta Břešťana: „BIS opakovaně ve svých veřejných výročních zprávách upozorňuje na ruský vliv a informační působení v českém prostoru. Je patrné, že v posledních letech, například s ohledem na konflikt na Ukrajině, tento vliv zesiluje?“

Michal Koudelka na to s přehledem: „Na to nemusíte být špičkový analytik, abyste zaregistroval rostoucí počet nejrůznějších rádoby zpravodajsko-informačních webů, které se naprosto neskrývaně podílejí na šíření dezinformací a podpoře proruské politiky. Ale je na místě si uvědomit, že to je realita na obou stranách pomyslné barikády. Také Západ musí být schopen působit a dělá to.“

Břešťan další otázkou opět zužuje téma: „Je součástí analýzy ruského vlivu v ČR i mediální analýza, tedy sledování proruských médií?“

Koudelka odpovídá s rozhledem: „Samozřejmě, že naši analytici nepřetržitě vyhodnocují informace v mediálním prostoru. Nezužoval bych to jen na takzvané proruské weby. I v seriózním médiu se objevují pro zpravodajskou službu zajímavé informace a podněty.“

• Celý rozhovor ZDE

Břešťan i v dalších dvou otázkách utkvěle setrvává ve svém nuceném výseku, Koudelka mu odpovídá tentokrát podle očekávání, výčtem té obligátní hybridní mantry, ale končí větou, týkající se závažnosti této hrozby, kolem níž u nás panuje tolik hysterie (a na Ministerstvu vnitra vznikají nová pracovní místa): „Z profesionálního hlediska to dělají výborně, ale nikoliv zcela úspěšně. Lidé u nás nejsou hloupí, a to je dobře.“

Břešťan chce konkretizovat, na koho míří pasáž z Výroční zprávy BIS, kde se uvádí „vyvolávání či přiživování vnitrospolečenských a vnitropolitických tenzí v ČR“.

Koudelka ho zase vyvádí z té jeho myšlenkové klícky: „To jsou právě případy šíření dezinformací a nejrůznějších polopravd, jejichž cílem je vyvolávat konflikty a rozdělovat společnost. A nemusí jít jen o tzv. proruské weby. Těch témat, která rozdělují společnost, je řada, a cílené dezinformace tuto polarizaci živí.“

Břešťan své obsedantní téma neopouští, ale jde na to pro změnu od lesa. Jak prý BIS hodnotí to, že „počet zaměstnanců ruské ambasády je i v mezinárodním srovnání nebývale vysoký“.

Koudelka se opět pokouší nechat vniknout trochu světla do uzavřené novinářovy mysli: „Geopolitická poloha České republiky je historicky téměř předurčena k tomu být křižovatkou mezi západem a východem a tedy zájmovým bodem velmocí. Vždy to tak v minulosti bylo a nepochybně do budoucna bude. Je výsostným právem každé země, aby měla velikost diplomatického sboru takovou, jakou uzná za vhodné. My zase z logiky věci máme právo být pozorní a aktivity zpravodajských důstojníků jednotlivých zemí monitorovat a mít o nich přehled.“

Zacyklený vyšetřovatel Břešťan se ale nedá: „Co lze z tohoto počtu usuzovat?“

Koudelka se ale také nedá: „Pouhé počty neznamenají nic. Našim úkolem je udržovat si přehled o zpravodajských důstojnících bez ohledu na státy a velikost jejich diplomatického sboru. Jsem přesvědčený, že se nám to daří.“

Břešťan přitvrzuje a chce se dozvědět utajované skutečnosti, které by mohly zajímat především ruskou stranu: „V nedávné minulosti bylo několik zaměstnanců ruské ambasády vyhoštěno, či jim byl zamezen návrat nebo příjezd do Česka. Bylo to i v součinnosti s BIS?“

Koudelka ho nonšalantně usazuje, možná proto, aby ho ostrou odpovědí, kterou by si normálně zasluhoval, zbytečně nevyplašil, protože ho možná napadlo to, co mě: „Tohle je na veřejný rozhovor už přeci jen příliš citlivé téma.“

Břešťan chce získat aspoň nějaký zdánlivý střípek utajované informace, a ptá se na věc, kterou každý čtenář jeho webu jistě potřebuje nezbytně vědět: „Co je z hlediska kontrarozvědné práce náročnější – sledování činnosti akreditovaných diplomatů (a administrativních pracovníků ambasády), nebo takzvaní ilegálové?“

Koudelka mu dává poslední lekci: „Žijeme ve svobodné zemi s otevřenými hranicemi a tedy volným pohybem nejen zboží, ale i osob. Je pochopitelně náročné mít přehled o každém cizinci, který k nám občas přijede nebo zde delší dobu pobývá. U nás žije poměrně dost cizinců z různých zemí a asi není možné je automaticky všechny podezřívat ze špionáže. Svoboda má svá pozitiva i negativa, ale s tím se musíme umět všichni vyrovnat. Jsem nicméně přesvědčený, že BIS plní své úkoly na vysoké úrovni.“

Odkud tedy a jaký vítr propagandy u nás tedy vane? Teď bude na čtenáři, aby prokázal, zda se ředitel Koudelka nemýlil, když řekl „lidé u nás nejsou hloupí, a to je dobře“.

A v kontrarozvědce možná nějaký elév dostane za úkol založit svazek „aktivity kontrarozvědné ochrany takzvaných proruských webů“, a pokyn, aby se kvůli metodickému rozpracování této problematiky objednal k nějakému zpravodajskému veteránovi, který mu poví legendu o červené rtuti.

Každopádně si myslím, soudě podle prvního rozhovoru ředitele BIS Michala Koudelky, že má dobře našlápnuto.