„Jde o mezinárodní smlouvu Rady Evropy z roku 2011, kterou Česká republika podepsala před dvěma lety a v příštích týdnech by ji měl ratifikovat také náš Parlament. Správně by se měla nazývat Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí,“ poznamenala Šichtařová. 

Jak dodala, na první pohled se nejedná o nic špatného, neboť domácí násilí může chválit jen naprostý idiot. „Problémem je, že když čtete mezi řádky smlouvy, pochopíte, že to je něco asi tak nevinného jako Lisabonská smlouva. Lisabonská smlouva přitom nenápadně otočila kormidlem směřování celé evropské integrace, když umožnila vnutit národním státům i věci, které vzbuzovaly jejich odpor – a právě od jejího schválení značně vzrostlo pnutí a ve střední Evropě i protievropské nálady,“ uvedla ekonomka s tím, že podobný skrytý potenciál má Istanbulská úmluva. 

Ta je podle jejích slov o boji proti násilí, ale vedle toho je také o boji proti stávajícímu světu, jenž se dělí na muže a ženy. „Policajta rovných podmínek mají přitom dělat státem placené neziskovky. Je to vlastně skvělý byznys pro genderové fanatiky. Nic víc, nic míň,“ dodala s tím, že ze 47 zemí jich smlouvu dosud neratifikovalo jedenáct. 

• Původní text ZDE

„Řada věcí je v dokumentu určitě správná. Jenomže jsou zhola zbytečné. Nepotřebujeme zákon na vycházení a zapadání Slunce. A taky nepotřebujeme nové zákony, které by bojovaly proti domácímu násilí. My už je máme. A obecně platí, že čím méně zákonů, tím lépe,“ poznamenala. 

Dle jejích slov úmluva dráždí kdekoho z rozdílných vrstev, leze na nervy i mnohým ženám. „Prý potřebujeme ženy v politice. Mluví se i o kvótách na kandidátky v politice. O kvótách ve vedení firem. Jsem žena a uráží mě to. Podsouvá to totiž dojem, jako bych bez kvót nemohla nic dokázat. Já se nikdy v životě s útlakem kvůli pohlaví nesetkala – nikdy. Přesně naopak. Často se mi stává, že mě někdo přemlouvá, abych přijala tu a tu zakázku, šla přednášet tam a tam, a když odmítnu s tím, že už nestíhám, a nabídnu místo sebe manžela nebo kolegu, zadavatel zakázky otráveně ohrne nos s tím, že chtěl ženu. Což lze ovšem považovat za diskriminaci mužů,“ sdělila se slovy, že ženy nepotřebují kvóty. 

„Když si přečtete Úmluvu, pochopíte, proč se v zemích, které úmluvu ratifikovaly, mluví u manželů o jasném (tedy nejlépe písemném) souhlasu před každým sexem. Švédský právní řád tak zná například termín znásilnění z nedbalosti. Když se tedy manželé pohádají, může žena chtít, aby šel manžel až na čtyři roky do vězení, protože mu nedala souhlas se sexem. A když žena nebude mít souhlas na papíře, bude se muži těžko vyvracet nevina, i kdyby byl nevinen milionkrát. Smysl a význam manželství tak opět torpédujeme. Nemůžeme se divit, že počet sezdaných klesá. Ratifikace Úmluvy je jen další skládačkou do puzzle nového světa, v němž smyslem je zbořit vše, co stojí na evolucí vytvořených základech,“ sdělila a povšimla si i vzniku Expertní skupiny pro potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.