„Jsem celoživotní obyvatel Prahy 6. A jako každý, kdo prožil nemalou část života v komunistické totalitě, si pamatuji nejrůznější ‚mavátkové‘ oslavy na dnešním Vítězném (dříve VŘSR) náměstí nebo vítání delegací na Evropské (dříve Leninově) třídě. Přesto se nemohu přinutit k tomu, aby mě čínská vlajkosláva, vyvěšená na cestě z ruzyňského letiště, nějak znervózňovala. Nejen proto, že jsme podobnou výzdobu mohli vidět třeba v Londýně nebo v jiných západních metropolích při návštěvě čínského prezidenta nebo premiéra. Ale také proto, že nerozumím tomu, jak to má ohrožovat zdejší demokracii. Nebo ta se snad zhroutí pod náporem Tvrdíkových billboardů?“ ptá se politik.

Čína sice představuje konkurenta Západu, ale rozhodně nás neohrožuje bezprostředně. Zásadní hrozbu teď představuje Islámský stá a ve střednědobém horizontu bychom se měli bát spíš mocenských ambicí Ruska. V Moskvě už v minulosti dali najevo, že rozpad sovětského impéria byl tou největší chybou dvacátého století. Ale z Číny nic takového neslyšíme. Západní státy to vědí a chovají se podle toho. Chovají se pragmaticky, jak ukázala návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ve Velké Británii.

Celý komentář najdete zde

Sami se řadíme do západního kulturního okruhu, máme demokracii a pár čínských vlajek ji neohrozí. Stejně tak ale Tchaj-wan neohromí to, jak se za něj TOP 09 pere. Spíš na tématu nahání politické body. Politická realita totiž vypadá tak, že vztahy mezi pevninskou Čínou a ostrovem čile kvetou. Došlo  ke slavné schůzce dvou prezidentů a regiony spolu čile obchodují.

I my bychom se ve vztahu k Číně měli začít chovat pragmaticky.