Realita je však úplně jiná - Unie se stává čím dál rychlejším a nemilosrdnějším hrobníkem evropského průmyslu. Plzeňský kraj a plzeňský krajský průmysl nejsou žádnou výjimkou.

Zatímco politici v Bruselu vyhlašují vzletná slova o udržitelnosti a zelené budoucnosti,
v továrnách a v průmyslových zónách Plzeňského kraje se pomalu ale jistě zhasínají světla.

V rámci unijní politiky se vyhlašují různé regulace a závazné normy, které, jak se zdá, mají – pod pláštíkem vzletných slov o záchraně planety jedno jediné zadání - deindustrializaci Evropy.

Nejde jen o nějaký abstraktní problém, tyto neblahé aktivity mají své konkrétní dopady na města jako je Plzeň. Rovněž Plzeňský kraj, který byl dlouhou dobu průmyslovým srdcem České republiky, dnes čelí likvidaci a úpadku svých tradičních průmyslových odvětví.

Podnikatelé na Plzeňsku, dnes zápasí s evropskými emisními normami, které jsou nesmyslné, přestřelené, přehnané, nákladné, a hlavně bez jakéhokoli skutečného efektu.

Zatímco konkurence v Asii nebo v USA může produkovat a prodávat bez těchto omezujících regulací, evropské firmy jsou zatíženy rostoucími náklady na přizpůsobení se novým „zeleným“ normám.

Mnohé z těchto firem proto už nevidí smysl v investování do výzkumu a vývoje, jelikož prakticky veškeré jejich zisky spolykají náklady na přizpůsobení se ekologickým regulacím.

V Plzni, kde bývala silná tradice strojírenství, pivovarnictví a dalších výrobních podniků,
se začíná stále více mluvit o hospodářském úpadku. Lidé, kteří po desetiletí pracovali v plzeňských průmyslových podnicích, se dnes potýkají s otázkou, zda budou mít pro sebe a své děti ve městě do budoucna vůbec stabilní práci.

Plzeňská Škodovka se potýká s problémy v důsledku přísnějších emisních limitů a přechodu na elektromobilitu, který se evropská legislativa snaží urychlit.

Zatímco v Číně a na dalších mimoevropských trzích, kde se neřeší ekologické regulace, roste poptávka po tradičních automobilech, v Evropě to vypadá, že automobilky čelí větším překážkám než příležitostem. Důsledky tohoto přechodu pociťují nejen výrobci aut,
ale i dodavatelé jejich vybavení a příslušenství i celé regiony, které na výkonnosti autoprůmyslu stojí.

Zatímco bruselská euroelita vytváří stále nové závazné normy, které mají za cíl vytvořit Evropu bez emisí, v reálném světě se už tisíce malých a středních podniků dostávají do existenčních problémů.

A to vše za potlesku ekologických aktivistů a politiků, kteří nikdy neviděli skutečnou realitu českého průmyslu. Regulace jsou pro podnikatele stále složitější a nákladnější, což je odsuzuje k zániku nebo minimálně k tomu, že se stávají zcela nekonkurenceschopnými vůči zemím, které neřeší ekologické výstřelky unijního typu.

Plzeňský kraj, který býval domovem desítek tisíc dělníků, inženýrů a techniků, dnes čelí rostoucí nezaměstnanosti a stagnaci.

A co se týče nových investic – ty přicházejí stále méně.

Mnoho plzeňských podnikatelů je nuceno přesouvat výrobu do levnějších zemí, kde regulační tlak není tak intenzivní. Místo průmyslových parků se tak na mapě Plzeňska čím dál více objevují prázdné pozemky.

Evropská unie se ohání „zelenou“ politikou, jako by to byla nějaká zázračná hůlka, která nás zachrání. V realitě se ale ukazuje, že unijní regulace nejen, že ničí naši průmyslovou základnu,
ale zároveň podkopávají konkurenceschopnost evropských států na globálním trhu.

Až se tedy někdo z Bruselu opět postaví před kameru a začne vyprávět o vítězství ekologie, je dobré si připomenout, co to znamená pro regiony jako je Plzeňsko.

Je to smutný příběh o umírajícím průmyslu. Z viny bruselských zelených fanatiků a jejich českých fialových poskoků.