Zahraniční vlády dávají peníze právě české organizaci i přesto, že má na lidská prává vyhraněný názor. Podle Pánka je to tím, že jsou dobří a v některých situacích lepší než západní instituce. „Umíme více improvizovat, máme dost velkou kuráž, jdeme do nebezpečnějších a senzitivnějších míst − i o kus dál než velké nevládní organizace hlavně z USA,“ řekl a dodal, že jsou také mladí a pružnější.

Velkou roli podle ředitelových slov hraje kvalita, vnitřní pravdivost, otevřenost. „Hodnoty, o nichž všichni mluví, ale zdaleka ne ve všech firmách nebo organizacích se opravdu dodržují,“ míní Pánek, který je přesvědčen o tom, že donátoři nejsou hloupí, umí si vše zjistit, změřit a podle toho nakládat se svými penězi. „Jsme relativně levní a skromní,“ uvedl pro server e15.cz.

Upozornil však na to, že do vypsaných projektů a tendrů, kde je třeba pomoci, ale nedávají vůbec smysl, se nehlásí. „Byla by to frustrace na všech stranách. Frustrovaní jsou lidé, kterým pomáháte, protože jim pomáháte špatně, děláte něco jiného, než potřebují,“ vysvětlil Pánek s tím, že nakonec jsou frustrovaní i oni, protože dělají něco, na čem vidí, že nemá smysl, a frustrovaný je nakonec i donátor, který financuje něco, co nedává smysl.

Jak nákladná je ve skutečnosti jedna taková mise se prý přesně nedá určit, jelikož náklady se odvíjejí od různých faktorů. Levné obecně bývají mise v bezpečných zemích. Typicky prý v transformujících se státech na Balkáně, v Moldavsku, v Gruzii. Pomáhají třeba se zavedením systému sociálních služeb. „Nestavějí se tam školy, nevozí tisíce tun potravin, nemusejí mít bezpečnostní zajištění, vysílačky, landrovery, neprůstřelné obrněné místnosti,“ upřesnil a zmínil, že taková mise může dávat smysl i za několik milionů ročně.

• Původní zdroj ZDE

Za severní Sýrii byl například loňský obrat 450 milionů. „Živili jsme tam 200 tisíc lidí měsíčně, což samozřejmě stojí strašné peníze,“ uzavřel s tím, že několik posledních let to vypadá, že svět se hodně komplikuje, a posunuje se k nějaké multipolaritě s různými centry moci.