Máme za sebou v mnohém bouřlivý rok. Začneme u prezidenta republiky, který na podzim strávil několik týdnů v nemocnici. Hned pár dnů po hospitalizaci ho část senátorů chtěla zbavit pravomocí, dokonce někdo opakovaně vypouštěl lživé spekulace o jeho úmrtí. Co to o části společnosti vypovídá?

Byla to doba, kdy část české elity selhala. Selhala pod dojmem svých snů, které předpokládaly, že prezident umírá, a těšily se na vytoužené nové posty a „porážku“ jejich nenáviděného nepřítele. Tito lidé ale celou dobu opomíjejí, že by mohlo dojít k pohybu mezi lidmi. Miliony běžných občanů jsou už dost vyhecovaní covidem, a pokud k tomu přidáme ještě tuhle věc, která nebyla ani pravdivá, může to vyvolat vzbouření, které se už nikomu nepodaří uklidnit žádným vodním dělem a přerůst v něco mnohem většího. Nezapomeňme, co stačilo k událostem 17. listopadu, jeden imaginární mrtvý. Skončilo to pádem režimu. Takové velké události a změny mohou nastat spontánně, aniž to někdo plánuje, což dobře vědí v řadě jiných i evropských zemí. 

Napětí ve společnosti může explodovat i ze směšných důvodů. Velice se bojím toho, že vznikne nějaká minutová krize, která se bleskově rozšíří dál, a rozjede se to tak rychle, že se lidé začnou shlukovat na ulicích, vyvěšovat prapory a hledat vůdce. Pokud se objeví někdo s údernou rétorikou, může se toho chopit, byť ne na dlouho a ne všude. Co všechno to může vyvolat, to můžeme jen domýšlet. Obávám se, že nový rok, do kterého jsme vstoupili, může velké společenské bouře skutečně přinést. Zároveň nevěřím, že to ti, co mají pod palcem silové složky, dokážou zvládnout. Může se stát, že policie v takovém případě zahodí obušky na chodník a půjde s lidmi. 

Má-li někdo hlas, který dokáže budoucí občanské nepokoje ztlumit, je to právě Miloš Zeman. Je skutečným politikem, který má u lidí autoritu. Bohužel je v tomto směru jediný. Prezident přinesl novou dynamiku politiky, kvalitní a neosobní. Je úžasný analytik a syntetik, nepředstavuje povrchnost, nejde mu o hezká slova, ale o výsledek a konkrétní činy. Zeman znamená program. 

Mluvil jste o selhání české elity. Lze mluvit o elitách v případě lidí, kteří se snížili k tomu, že přáli hlavě státu to nejhorší jen proto, že s ní nesouhlasí?

Celé to bylo fujtajbl. Kdo se trochu hrabe v historii, tak ví, že podobné jedovatosti a kruté titulky provázely celou kariéru Masaryka a Beneše. Fekální kritika tady byla už dřív. Ať si tito lidé najdou svůj svět, třeba kolem hřbitovních zdí. Ptal jste se, jestli bylo namístě tyto lidi označit za elitu, tak to upřesním. Je to taková fekální elita, zkráceně by bylo možné používat fuck-elita.

Vstoupili jsme do třetího roku, kdy nás všechny otravuje koronavirus. V čem se tato vlekoucí krize podle vás projevuje nejvíce?

Je to psycho. Dlouho tu různí vykládají o tom, kdo u nás rozděluje společnost. K tomu došlo až kvůli covidu, který společnost skutečně a hluboce rozdělil. Například já jsem ve svých 85 letech třikrát očkovaný a většina z nás tam šla ne kvůli strachu o zdraví, ale z jistého donucení, aby měli pokoj od všech možných chaotických omezení, která sahala až příliš do našeho soukromí, byť to bylo kryto zájmem o naše zdraví. 

Důkazem k tomu, jak krutě a hluboce to všechno rozdělilo společnost a konkrétně i rodiny, je případ z mého okolí. Jeden z mých známých, který je do značné míry upoutaný na lůžko, byl vyzván, aby se dostavil na třetí očkování, a jeho syn, odpírač, ho odmítl na očkování dopravit. To je skutečně vrchol, kam nás to celé dostalo. Oba muže velmi dobře znám, jsou to oba inteligentní lidé, vzdělanci. Přesto dokázal covid a vše kolem něj hluboce zasáhnout i nejbližší rodinné vztahy. Nemluvě o vztazích politických, materiálních a třeba i sexuálních.