V dnešním, v pořadí už devátém, úterním sloupku Pohled selským rozumem bych rád našim čtenářům popsal, kde se naše zemědělství po žních 2024 a realizaci zemědělské politiky, přesněji řečeno likvidaci, premiérem Fialou a za nečinného přihlížení odevzdaných představitelů našich nevládních zemědělských organizací, nachází. Chci rovněž zveřejnit ve svém sloupku, v němž vyjadřuji rovněž názory kolegyň a kolegů našeho Klubu 2019, prognózu dalšího vývoje resortu a návrhy, respektive požadavky, jakým způsobem zemědělství zachránit. Ano, nyní už jde o záchranu, tedy zachránit! Tak jak byla v rovnováze rostlinná a živočišná výroba, tak jak jsme si základní potraviny v plné míře vyrobili v naší zemi sami.

K tomu burcujeme a je třeba začít konat. Konat, ne děkovat ministrovi, omlouvám se, neználkovi, ministrovi zemědělství Výbornému, jak to předvedl šéf agrární komory Doležal. A musíme začít neodkladně, ihned, protože první výsledek se může dostavit až za ukončený hospodářský rok. Zemědělství totiž není fabrika pod střechou, zemědělství je přímo závislé na přírodních cyklech jaro, léto, podzim, zima a na jejich konkrétním průběhu – kalendářním nástupu, průběhu teplotním, srážkovém. Přitom žádný rok není stejný a ten letošní je až extrémní, což vidí i laici. Dnes chci pozornosti čtenáře nabídnout pohled na dnešní zemědělskou krajinu a provést ho jí.

Výsledek protizemědělské politiky…

Tak za prvé – už téměř týden má Česká republika sklizené obilí a řepku olejku, což je historický rekord, minimálně o 14 dnů před obvyklým datem. Za druhé – celková sklizeň v České republice bude jednoznačně nižší a cena pro zemědělce bude, respektive už je, nižší! V tržní ekonomice by to mělo být naopak. Mělo, leč není, je to výsledek protizemědělské politiky premiéra Fialy s ministrem amatérem Výborným a nečinného přihlížení odevzdaných šéfů Agrární komory ČR. V sousedním Německu byl stanoven konečný odhad sklizně. Výrazně snížil předpověď sklizně obilí a varuje před možnými výpadky dodávek. Konkrétně němečtí farmáři letos sklidí 39,1 milionu tun obilí, což je, o plných 2,4 milionu tun méně, než před měsícem odhadovali. Oproti loňskému roku je to o 8 procent méně a je to nejnižší sklizeň obilí od roku 2018, který byl postižen suchem.

Je mně to nepříjemné, ale vyjadřuji názory i za Klub 2019 a musíme být konkrétní. Zodpovědnost za tento stav má především prezident AK ČR Jan Doležal a viceprezident Martin Pýcha, který se v posledních měsících prezentuje jako předseda Zemědělského svazu ČR, což je, ale k pozici viceprezidenta komory, což také je, se nehlásí. A lidé, běžní občané, kteří samozřejmě neznají organizační strukturu agrární komory, tak ti Martina Pýchu považují de facto za šéfa všech zemědělců. Proto i Martin Pýcha je za současný stav úpadku českého zemědělství plně zodpovědný.

Vezměme selský rozum a pojďme dál zemědělskou krajinou. Naši předci – tátové, dědové, pradědové a jejich rodiny, ji vytvářeli a předávali z generace na generaci. Byla to krajina vyrovnaná, byly v ní plodiny určené pro výživu člověka a plodiny pro krmení dobytka, tedy pro živočišnou výrobu. Abych byl konkrétní – brambory, obilí do mlýnů, ovoce, zelenina, mák – pro přímou spotřebu člověkem. Jetele, vojtěšky, louky a pastviny, kukuřice na siláž – to vše pro krmení dobytka, tedy pro živočišnou výrobu. Obě skupiny tvořily vyrovnané osevní postupy, byly v rovnováze. Tak jak byla v rovnováze rostlinná a živočišná výroba.

Zničená potravinová soběstačnost… A zahraniční velkokapitál

To ale bylo a dnešní krajina je jiná. Na polích je málo jetelů, ještě méně vojtěšek, tedy krmných plodin pro skot, plodin zároveň zúrodňujících půdu. Nahradily je hlavně obiloviny, které půdu vyčerpávají. Těžce byla narušena rovnováha mezi rostlinnou a živočišnou výrobou, kterou naši předkové doslova vydřeli a předávali z generace na generaci. Já a moje generace jsme ji ještě zažili, převzali a dál vysoce výkonné zemědělství rozvíjeli a dávali na trh dostatek kvalitních českých potravin. Tlakem Evropské unie, do které jsme vstoupili 1. 5. 2004, byla zničena potravinová soběstačnost a s ní potravinová bezpečnost České republiky a nastoupena cesta závislosti na zahraničních obchodních řetězcích, které vlastní zahraniční velkokapitál. Znovu a znovu budu připomínat slova tehdejšího ministra zemědělství Josefa Luxe, že největším nebezpečím pro české zemědělství a potravinářství jsou podle něho budoucí zahraniční obchodní řetězce. Řekl nám to v době, kdy tady jako první začínal rakouský Julius Meinl v roce 1994 a řekl nám to ani ne tak jako politik, ale především jako odborník, zemědělský inženýr, který do pozice ministra přešel z tehdejšího výborného podniku JZD Zálší, ve kterém zastával funkci hlavního zootechnika. Jeho odbornost nelze s dnešním ministrem Výborným srovnat, není totiž srovnávat co… Jen pro zajímavost – premiérem tehdy byl Václav Klaus a znalci z jejich okolí říkají, že si rozuměli a že Josef Lux měl ve vládě výbornou pozici.

Pojďme ale dál. Připadá mně, jako by onen velkokapitál vlastnil i mnohé naše politiky a jim jdoucí na ruku a nekladoucí odpor, představitele nevládních agrárních organizací. Co mám na mysli konkrétně. Jsou takřka za námi žně a ceny obilí jsou na úrovni cen před cca dvaceti lety – krmný ječmen 3 000 Kč/t, krmná pšenice 3 700 Kč/t, potravinářská pšenice 4 500 Kč/t. V této zoufalé situaci nebudou omezeny bezcelní dovozy obilovin a olejnin (řepka) z Ukrajiny, návrhy regulací ze strany EU neprošly.

Co bude dál? Lidi se ptají…

Co bude dál? Proč to tak je? Takové otázky dostávám na potkání – lidi mne znají a já znám je a mohu si proto dovolit jejich názory v kostce shrnout. Začnu odzadu, tedy odpovědí na druhou otázku „proč to tak je“ – šéf agrární komory kooperuje zjevně s vládní mocí, ovšem bez výsledku. To mně řekl po rozhovoru Jana Doležala v sobotním PRÁVU v článku Zemědělství není možné politizovat mediální znalec a vzdělaný odborník. Ten rozhovor je pozoruhodný, budu konkrétní. Na otázku „Jak to vypadá s plněním dalších slibů?“ Doležal odpovídá – „S ministry zemědělství a financí se nyní scházíme pravidelně a jednání jsou věcná. Osobně považuji za velmi významný příslib ministra Stanjury jako zástupce nejsilnější vládní strany k tomu, že Česká republika nemůže být na své zemědělce přísnější, než nakolik to vyžaduje Evropská unie.“ V obdobném duchu se táhne celý jeho rozhovor v Právu. Je to „absurdní literatura a dramata z pera AK ČR“, jak píše zemědělský odborník a analytik Klubu 2019 v kratičkém hodnocení Krátké zamyšlení nad případem dlouhodobé neviditelnosti prezidenta AK ČR Doležala.

Závěrem – jestliže se z oficiálního zápisu z jednání představenstva a dozorčí rady Regionální agrární komory Středočeského kraje dozvíme, že jejich významný člen při návštěvě Francie zjišťoval od místních zemědělců, čeho dosáhli těmi masivními protesty a zjistil, že vůbec ničeho, tak jsem přesvědčen, že si tímto způsobem vedení AK ČR ex post opatřuje alibi, že protesty se prostě v žádném případě nevyplácejí a nikdy nemohou cokoliv změnit. Ono je to ale jinak, viz příklady z Polska, Slovenska, a nakonec i jmenované Francie. To už je ale jiný příběh.

Jan Veleba

exprezident Agrární komory ČR a člen Klubu 2019