Česká zahraniční politika podle Lukáše Visingra páchá jednu chybu za druhou právě proto, že si nedokáže připustit, že střední Evropa vždy bude zónou, o kterou se budou velmoci přetahovat, a bude jim celkem jedno, že profesor Petr Fiala chce patřit na Západ.
Druhým zásadním problémem českých expertů na zahraniční politiku je, že stále podléhají idealistickému liberálnímu pohledu na mezinárodní politiku. „Ten se však ve skutečnosti nikdy neukázal jako reálně funkční, a jestli někdy vznikal opačný dojem, tak to bylo jedině díky tomu, že to zrovna vyhovovalo zájmům velmocí,“ dodává Visingr v narážce na sebedojímací vzpomínky některých politiků na idealistickou „havlovskou“ diplomacii devadesátých let.
Toto snění mnohým (a výjimek je prý jen pár) znemožňuje realistický pohled, vycházející ze zákonů geopolitiky. Ty přitom nepředstavují žádné vystrčilovské „počítání grošů“, ale objektivní a pevně dané faktory, formující mezinárodní vztahy. Například rozlohu země, její populaci, přírodní podmínky.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav