„Láska a pravda musí zvítězit nad lží a nenávistí, to jsou jeho slova. Možná si všichni klademe otázku, kdyby tady dnes stál, co by nám asi řekl, v dnešní nelehké, často emočně vypjaté době. Jsem přesvědčen, že by nám řekl: Nedejte se. Žádný boj není prohraný, dokud ho nevzdáme,“ uvedl Kiska, který zdůraznil potřebu být aktivní.

Vznik lavičky a finanční sbírku na ni organizovali představitelé někdejšího zlínského disentu a nadace Most k domovu Zlín, která se zabývá paliativní péčí a díky které mohli lidé přispívat na otevřený účet.

„Václav Havel byl nejznámější paliativní pacient v České republice. Mám velkou radost a vnitřní chvění, že tady dnes jsme a že se to podařilo a že je takové množství lidí, kteří na Václava Havla vzpomínají, mají ho rádi a berou si jeho myšlenky a doufám, že se jimi snaží řídit,“ řekla ČTK zástupkyně nadace a jedna z iniciátorek instalace lavičky ve Zlíně Eva Hegmonová.

Na instalaci lavičky, která stála asi 300.000 korun, přispěla více než stovka lidí a různých subjektů, na otevřeném účtu je podle Hegmonové přes půl milionu korun. Zbylé vybrané peníze půjdou na údržbu lavičky a případné opravy. Účet bude podle Hegmonové nadále transparentní a lidé uvidí, jak budou peníze použity.

Iniciátoři instalace lavičky chtěli připomenout nejen odkaz Václava Havla, ale také připomenout jeho vztah ke Zlínu. „Jezdil sem za svým dědečkem, jedním ze spolupracovníků J. A. Bati a diplomatem Hugo Vavrečkou. Veřejnosti méně známé jsou jeho návštěvy Zlína v dobách totality, kdy zde často navštěvoval svého přítele Miroslava Zikmunda i nás, zlínské disidenty,“ uvedl jeden z iniciátorů Bedřich Koutný.

Lavička je umístěna v Gahurově prospektu v centru města poblíž kongresového centra. Žantovský připomenul, že z 31 stávajících laviček jich odhaloval asi deset. „Jsem vždy rád, že je to lavička a ne pomník, Václav Havel by se obracel v hrobě. Jestli něco bylo cizí jeho mentalitě a jeho duchu, pak to byly pompézní monumenty a pomníky. Lavička je něco úplně jiného, místem k zamyšlení, meditaci, usebrání a to je něco, co Václava Havla provázelo celý život a čeho je v dnešní době strašlivě málo,“ řekl Žantovský.