Vypadalo to jako záhada. Týdenní počty zemřelých osob, přesněji jejich odchylka od průměru, od září výrazně převyšovaly počet zemřelých na kovid. Vedly se debaty, co tato „nadúmrtí“ znamenají a kde se vzala.

V listopadu tento neobjasněný rozdíl dosáhl řádu tisíců a to už se nedalo přehlédnout. Někteří okamžitě začali tvrdit, že tato čísla ukazují „nepřímé oběti kovidu“, tedy buď nemocné, kteří kvůli strachu z nákazy zanedbali jiné onemocnění, nebo dokonce sebevraždy zoufalých živnostníků, které vláda připravila o živobytí.

Nyní dělá ve věci jasno právnička Klára Samková. O žádnou záhadu hlavolamu se prý skutečně nejedná a o nešťastníky zabité vládní politikou také ne. Celá věc je mnohem jednodušší.

Pokud se zjistí, že pacient je kovid pozitivní, nařizuje se desetidenní karanténa. Po jejím uplynutí je z hlediska epidemie považován za zdravého. Pokud se jeho stav zlepší, je propuštěn do domácího ošetřování.

Ale i pokud zůstane v nemocnici, je po těchto 10 dnech vyřazen ze statistik covid pozitivních. Je brán jako „čistý“, může uvolnit lůžko na kovidovém oddělení a personál k němu nemusí ve speciálním obleku.

Jenže části těchto pacientů se po vyřazení z kovid pozitivních jejich stav nezlepší, právě naopak. Komplikace, spojené s prodělanou koronavirovou nákazou, řadě z nich způsobí i smrt.

„Část, a to je těch cca 1000 osob týdně, umírá v nemocnicích jako neinfekční pacienti například na bakteriální zápal plic, nemoci oběhového systému včetně embolií, celkovou sepsi a multiorgánové selhání a podobně, označované jako ‚měl spoustu nemocí‘,“ objasňuje doktorka Samková.

Protože však tito lidé zemřeli po vyřazení ze statistik covid pozitivních, nejsou vedeni jako „zemřelí na korinavirus“. I když by bez této nákazy k jejich úmrtí nejspíš nedošlo.

Jedná se tedy pouze o statistickou nejasnost, o žádnou záhadu, nad kterou si mnozí lámou hlavy.