„Největším úspěchem bylo to, že jsme tu transformaci rychle a úspěšně provedli, a to nepochybně úspěšněji než okolní postkomunistické země,“ zdůraznil hned v úvodu bývalý prezident. Celek se podle jeho názoru jednoznačně podařil. Jednotlivosti už možná ne. „Není pravda, že právo nestíhalo. Žádný krok té transformace nebyl proveden bez práva, bez změn legislativy,“ pokračoval Klaus. A připomněl, že se na změnách podílel i dnešní předseda Ústavního soudu ČR Jan Rychetský nebo právník Jan Kalvoda.

Hrozila obrovská chaotizace

Klaus se vymezil i proti svému někdejšímu spolupracovníkovi Tomáši Ježkovi, který právě vyjádřil názor, že právo tak úplně nestíhalo rychlost privatizace. Klaus to ale odmítl a poukázal na to, že mu Ježek nikdy nezapomněl, že ho Klaus v roli premiéra v roce 1992 nejmenoval ministrem privatizace. „Každý jeho výrok je třeba dělit touto optikou,“ prohlásil druhý český prezident. Kuponová privatizace navíc byla jen částí ekonomické transformace.

„Hrozila obrovská chaotizace ekonomiky, vzpomeňte na výroky pana Komárka a dalších o milionu nezaměstnaných a nic takového se nestalo,“ poznamenal Klaus. Za velký úspěch považuje i to, že se podařilo krotit inflaci. Kdyby ji vláda tehdy nezkrotila, došlo by k faktickému vymazání úspor obyvatelstva. „Pokud si někdo myslí, že se ta či ona věc mohla udělat jinak, tak nechápe dějiny. To je naprosto ahistorický pohled,“ zaznělo také z úst bývalé hlavy státu.

Tehdejší česká společnost by prý nepřipustila přímé prodeje rodinného stříbra, ale sama neměla kapitál, proto se podle Klause hledala cesta, jak privatizaci uskutečnit. Bylo to komplikované, složité a drtivá většina kroků se zdařila. Zdařila se i privatizace Škody Auto do rukou Volkswagenu. Pro mě bylo principiálně správné, že škodovku dostala do rukou firma německá proti firmě francouzské,“ řekl exprezident.

Úvahy o vedení třetích cest

Po roce 1989 se ale ozývali i politici, kteří hledali i další možnosti proměn ekonomiky. Zastáncem tzv. třetí cesty byl v jednu chvíli i dnešní prezident Miloš Zeman. Klaus ale stál o přechod ke kapitalismu a ne o udržení nějaké podoby socialismu. „Zeman se v tom fatálně mýlil, mě mrzí, že to musím takhle říci, ale to metoda nebyla, to mohl být jen dílčí krok.“

Z úst prezidenta také zaznělo, že velký státní dluh, který dnes máme, vůbec nesouvisí s privatizací, ale s tím, jak hospodařily vlády po roce 1997. Tedy po době, kdy Klaus přestal být premiérem. A pokud se dluh někomu nelíbí, ať se obrátí na premiéra Bohuslava Sobotku (ČSSD) a jeho předchůdce. To oni prý za dluh mohou.

Konglomerát útočných otázek

Klaus si také ve studiu České televize opakovaně postěžoval, že jsou mu pokládány útočné otázky, které nenahlížejí ekonomické problémy komplexně. Šlo prý o konglomerát útočných otázek. Bouřil se i proti otázkám týkajícím se privatizací bank a nešetřil přitom svého nástupce na postu prezidenta Miloše Zemana. „Vetuji termín bankovní socialismus. Nic takového tady nenastávalo. Jako profesor ekonomie prohlašuji, že nebylo možné zastavit privatizaci podniků a počkat si na privatizaci bank. Tyto procesy musely probíhat paralelně.“

Privatizace provedená Zemanovou vládou byla jakýmsi dárkem zahraničním vládám, když banky prodával za korunu. Něco takového jsme si nemohli dovolit, za to by nás Zeman jako tehdejší šéf opozice usmýkal. Já považuji za neštěstí, že je bankovní sektor plně v zahraničních rukou, posteskl si u této otázky exprezident.

Srovnání Kocába a Koženého

Klaus ve studiu také srovnal privatizační pokus Viktora Koženého a Michaela Kocába. Oba tyto pokusy se nezdařily, ale případu pana Kocába si podle Klause nikdo nevšímá, protože se Kocáb těšil důvěře tehdejšího prezidenta Václava Havla.

Rozdělení Československa

Pak se téma změnilo. Padl dotaz na rozdělení Československa. Klaus podotkl, že o rozdělení země fakticky rozhodli voliči ve volbách v roce 1992, když rozdělili hlasy tak, jak je rozdělili a dali silný mandát těm slovenským politikům, kteří toužili po samostatnosti. Při zpětném pohledu dospívám k názoru, že Slovensko chtělo být samo, a to jak v roce 1939, tak v roce 1968, tak i později. Více a více dospívám k názoru, že to tak mělo být a že to byla spíše historická nahodilost, když jsme v roce 1918 utvořili společný stát,“ pronesl muž, jenž se dohadoval o rozdělení země s Vladimírem Mečiarem.

Mečiar se prý snažil najít vhodné politické řešení, pokud byl někdo tvrdým odpůrcem udržení společných vazeb, byl to podle Klause první slovenský prezident Michal Kováč.

Evropská unie a ODS

Dalším tématem byla Evropská unie. Klaus znovu zdůraznil, že je kritikem dnešní podoby Unie a na tom se nic nemění. V Unii se se podle Klause bojuje za nové ideologie a to má vliv i na politickou situaci v Česku. Klausovi je také líto, jak dopadla ODS. Jasně však odmítl, že by na počátku dnešních problémů politického systému stála někdejší opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS, kterou podepsali Zeman a Klaus. Druhý jmenovaný zdůraznil, že to byla standardní politická dohoda a není důvod ji démonizovat. Obdobné dohody bývají uzavírány i v okolních zemích a nikde se to netěší takové pozornosti jako v Česku.