Ukončení nastavované kaše jménem dovolba členů Rady České televize by někdo mohl brát za mediální zprávu číslo jedna uplynulého týdne.

„Za podivuhodnou či snad dokonce šťastnou ji může považovat jen člověk, který se v českých médiích a politice neorientuje. Ladislav Mrklas, Vlastimil Ježek, Milada Richterová, Karel Novák a Petr Šafařík. To jsou noví členové Rady ČT. Představme si je. Ladislav Mrklas je dlouholetým nejbližším spolupracovníkem Ivana Langera ještě z časů, kdy tento byl místopředsedou ODS a za oposmlouvy také místopředsedou Sněmovny. Mezitím se stačilo jeho jméno objevit v řadě nevysvětlených kauz spjatých s ‚jeho‘ olomouckým regionem. To samozřejmě není Mrklasův hřích. Připomínám to jen proto, že Ladislav Mrklas je Langerovým stínem a bezpochyby – i v roli prorektora Langerovy vysoké školy CEVRO Institut – činí, co mu na očích vidí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Připomíná také, že na půdě CEVRO Institutu se pohybují politické šajby typu Cyrila Svobody, Petra Nečase, Alexandra „Promopro“ Vondry a podobně. „Lze tedy předpokládat, že tato volba má absolutní politické krytí. S jistou ironií lze přijmout fakt, že Mrklase nominovala do Rady ČT Asociace producentů v audiovizi, jejíž mnozí členové – například Jan Svěrák, Helena Třeštíková a další – jsou namnoze navázáni na produkční či koprodukční vazby právě s ČT. Další bizarnost spočívá v tom, že mnohá z těch nominujících jmen jsme mohli spatřit v zázemí tzv. krize v ČT v roce 2000, která byla namířena mimo jiné právě proti Langerovi. Dojemné usmíření po letech, že? Jak ale bude člen rady nezávisle dohlížet na penězotoky jdoucí za jeho nominující asociací, to si, věru, představit neumím. A je opravdu podivuhodné, že této explicitní politické provázanosti a pravděpodobné kolizi zájmů se dosud nevěnoval žádný z našich tak úžasných liberálně-demokratických novinářů. Proč asi?“ pozastavuje se mediální analytik.

ČT zůstane i po volbě pěti radních vlnkou splácané pětikolky

Ladislav Mrklas však zdaleka není jediným „vítězným“ členem Rady ČT, za nímž se táhne letitý politický genus. „Takový Vlastimil Ježek byl v posledních desítkách let pevně přisátý na KDU-ČSL, lze tedy předpokládat, že jeho místo bylo přiděleno právě této straně. Stejně jako Miladě Richterové za její angažmá ve prospěch TOP 09 a STAN v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Trochu lepší pocit můžeme mít ze zvolení bývalého šéfa zpravodajství České televize Karla Nováka, u něhož lze aspoň trochu předpokládat kritičtější pohled na kroky dnešního do sebe zapouzdřeného manažerského systému vedení ČT, a bývalého předsedy Rady Českého rozhlasu Petra Šafaříka, nominovaného respektabilním spolkem Iuridicum Remedium. Šafařík byl v minulosti velmi nablízku ČSSD. Nevím, do jaké míry to platí i dnes, ale ČSSD není ve Sněmovně, tak předpokládám, že takový politický důvod zde nebyl,“ míní Petr Žantovský.