Kartous označuje skupinu Ortel za „rasistickou lůzu“, jíž většina z „kulturní elity“ v anketě Český slavík tleskala, místo aby se od ní distancovala. Radku Bangovi, který to udělal, je vyhrožováno smrtí. „Velká část společnosti se k této formě tuposti a zbabělosti hlásí, dokonce ji oceňuje,“ kritizuje komentátor.

Fanoušci skupiny Ortel nejsou dle něho jen chudí, ale často frustrovaní lidé, kteří potřebují najít někoho, kdo je za jejich frustraci odpovědný. Odpověď jim však prý místo elit, které by je vedly k humanitě, nabízí skupina Ortel svými texty, v nichž zaznívá ospravedlnění násilí i návod, jak najít oběť k ukojení touhy po pomstě za cokoli, s čím ve vlastních životech nejsme spokojeni.

„Prdelí se ke mně štěstí otočilo a zítřky ztratily svůj jasnej tvar. Nedivte se, že mi v hlavě přeskočilo a s každým na potkání bych se rval. Hoďte kamenem vy všichni, co jste svatí, já si svou pravdu prostě nenechám vzít. Vaše nenažranost vysvlíkla mě z gatí, do haldy hnoje jsem zas držkou vlít,“ zpívá Ortel v songu Nenažranost. „Je to lyrika připosranosti na nejnižší příčce vkusu, abych dodržel jazykovou úroveň. Je to přiznání se k poraženectví, k potřebě najít někoho, na kom je možné násilně vykonat mstu s přesvědčením, že to tak je správně,“ nelíbí se komentátorovi.

Celý komentář ZDE

Kartous upozorňuje, že vzhledem k izolovanosti a nulové zkušenosti většiny s jinými kulturami a dlouhodobě pěstované xenofobii lze takové placebo Čechům podstrčit relativně snadno. O to více by měly být slyšet elity, které by se jasně postavily na stranu humanity, lidských práv a svobody. Přinejmenším v případě Ortelu se to ale nestalo. „Lidé, kteří by svou autoritou mohli zviklat řadu lidí v přesvědčení, že jim kulturní póvl v podobě Ortelu a podobných nabízí skutečné rozhřešení, raději mlčí a nebo – ještě hůře – sami tleskají. Odsuzují se tím k tomu, nebýt považováni za elitu v jakémkoliv slova smyslu,“ nemilosrdně účtuje komentátor.

Tito „kolaboranti s pitomostí“ dle něho „normalizují společnost v jejím nebezpečném rozpoložení a aktivně či pasivně schvalují prohlubování všeobecného úpadku“. Ať už z nedostatku intelektu, odvahy či vypočítavosti. „Kdysi bylo masovou hymnou, že ‚ryjeme držkou v zemi‘. Dnes rezonuje éterem, že nám přeskočilo, nicméně že si pravdu nenecháme vzít. Zpět na stromy...,“ uzavřel Kartous svůj komentář na Britských listech.