Jak utopit Ivana Bartoše, aneb konec Pirátů v Čechách – tak lze podle slavné filmové komedie parafrázovat vládní politickou aktualitu. Politické pirátství je relativně nový trend. První Pirátská strana vznikla v roce 2006 ve Švédsku a v roce 2010 byla v Bruselu založena Pirátská internacionála. Jde o strany „ajťáků“, které nemají ve svých zemích valný vliv a marginální vliv mají Piráti i v Evropském parlamentu. Z každého pravidla je ale výjimka, a tou jsou Piráti čeští, anebo českomoravští, kterým se podařilo dostat do parlamentu a dokonce i do vlády. Díky tomu víme, jak by se žilo pod Piráty: Stejně, jako bez nich.

Když si pirát uváže kravatu a obleče sako, stane se z rebela úředníkem. Pirátské heslo „Internet je naše moře“, napovídá, že se piráti necítí dobře na suchu, v reálném světě. Účast v parlamentu a ve vládě připravila české Piráty o identitu. Podíleli se na všech neúspěších, chybách a nepopulárních krocích svých koaličních partnerů. Přestože si udržovali vysoké volební preference, neobtěžovali se jejich potenciální voliči přijít k evropským a posléze ani ke krajským volbám. Zřejmě vycítili to, co drsně zkonstatoval Matěj Stropnický: Z volebního hesla „Pusťte nás na ně!“ se stalo „Pusťte nás mezi ně.“

Fotogalerie: - Na vládě ještě s Bartošem

Vládní fiasko Pirátů neznamená, že do politiky nepatří. S mentalitou korzárů, lupičů, nájezdníků, kteří plení koráby obchodníků a vyrabované je posílají ke dnu, jsou v politice správně. Piráty je dnes většina politiků, jenže na rozdíl od Pirátů se tím nechlubí. Snaží se to před občany utajit. Svět politiky je nemilosrdný a ukázalo se, že Piráti jsou pod maskou drsných mořských vlků neobyčejně naivní. Přehlédli, že nejhorším politickým nepřítelem je koaliční partner.

Anketa

Kdo je budoucností ODS?

Petr Fiala

2%

Martin Kuba

14%

Je to úplně jedno

84%

hlasovalo: 9273 lidí

Kde jsou piráti doma, je u počítačů. Pirátské strany vznikly jako reakce na proces omezování občanských svobod, v zájmu zisků lobbistických skupin zabývajících se autorskými právy. V praxi se ale ukázalo, že image bojovníků za svobodný internet není kvalifikací pro zavádění informačních technologií. Předseda českých Pirátů si jako ministr vylámal zuby na digitalizaci stavebního řízení. Ať už si ukrojil příliš velké sousto, anebo se stal obětí politické sabotáže, neúspěch způsobil, že ho přes palubu hodili voliči, vlastní Piráti a nakonec i premiér.

Piráti jsou volební stranou, která je ve skutečnosti politickou sektou s minimem členů. Její úspěch závisí na marketingu. Na výhradu, že Piráti ztratili identitu rebelů, kteří pronásledují netransparentní korupční chování zavedených stran a vnášejí do politiky čerstvý vítr, reagoval před časem Ivan Bartoš, že Piráti již nejsou protestní stranou, ale „lovebrand“. Tedy značkou, kterou mají zákazníci rádi, dokáží si s ní vybudovat silné emocionální pouto, pravidelně se vracejí k jejím produktům či službám a doporučují je i ostatním.

Piráti po konci ve vládě mají rok na to, aby obrátili obrácené kabáty a stali se zpátky rebely. Začali pálením koaličních mostů a vymezováním se vůči partnerům, se kterými si ještě včera notovali. Nicméně, sečteno podtrženo, nemají témata, nemají osobnosti a nemají úroveň. Takto „lovebrand“ nevypadá.

Psali jsme:

Neschopný politik v krizi překáží. Lidé vědí, co mají dělat. Vlastní zážitky Ivana Hoffmana

Rok 1968 jako nepovedená barevná revoluce? Mnoho lidí tomu věří, všiml si Hoffman

Hromobití z Příčov: Nejsme sv*ně, Foltýne. Jsme svobodní občané, ne ovčané

Hoffman o rozdělené společnosti: Hádky? Rozumnější je nechat fanatiky v jejich bublinách