Jak utopit Ivana Bartoše, aneb konec Pirátů v Čechách – tak lze podle slavné filmové komedie parafrázovat vládní politickou aktualitu. Politické pirátství je relativně nový trend. První Pirátská strana vznikla v roce 2006 ve Švédsku a v roce 2010 byla v Bruselu založena Pirátská internacionála. Jde o strany „ajťáků“, které nemají ve svých zemích valný vliv a marginální vliv mají Piráti i v Evropském parlamentu. Z každého pravidla je ale výjimka, a tou jsou Piráti čeští, anebo českomoravští, kterým se podařilo dostat do parlamentu a dokonce i do vlády. Díky tomu víme, jak by se žilo pod Piráty: Stejně, jako bez nich.

Když si pirát uváže kravatu a obleče sako, stane se z rebela úředníkem. Pirátské heslo „Internet je naše moře“, napovídá, že se piráti necítí dobře na suchu, v reálném světě. Účast v parlamentu a ve vládě připravila české Piráty o identitu. Podíleli se na všech neúspěších, chybách a nepopulárních krocích svých koaličních partnerů. Přestože si udržovali vysoké volební preference, neobtěžovali se jejich potenciální voliči přijít k evropským a posléze ani ke krajským volbám. Zřejmě vycítili to, co drsně zkonstatoval Matěj Stropnický: Z volebního hesla „Pusťte nás na ně!“ se stalo „Pusťte nás mezi ně.“

Vládní fiasko Pirátů neznamená, že do politiky nepatří. S mentalitou korzárů, lupičů, nájezdníků, kteří plení koráby obchodníků a vyrabované je posílají ke dnu, jsou v politice správně. Piráty je dnes většina politiků, jenže na rozdíl od Pirátů se tím nechlubí. Snaží se to před občany utajit. Svět politiky je nemilosrdný a ukázalo se, že Piráti jsou pod maskou drsných mořských vlků neobyčejně naivní. Přehlédli, že nejhorším politickým nepřítelem je koaliční partner.