Podle stránek NATO cvičení Srbija 2018 není vojenské, ale je to platforma k učení o zachraňování životů pro civilní záchranáře a armádu z aliančních a partnerských zemí. Sám Jens Stoltenberg poznamenal, že cvičení je „skvělý příklad toho, jak spolupráce Srbska a NATO může přinést jemu i Alianci konkrétní výhody“. „Lekce naučené tento týden nám pomohou zachraňovat životy v dalších letech,“ zmínil ještě generální tajemník.

Dodal též, že cílem NATO na západním Balkánu je udržet mír a stabilitu, které jsou základem pro prosperitu, a že spojenci z NATO jsou dnes největšími investory v regionu. Také zdůraznil, že NATO respektuje neutralitu Srbska. Vedle oficiálních jednání zavítal šéf Aliance na debatu se studenty filologické fakulty bělehradské univerzity. Jak uvedla srbská státní televize RTS, studenti se ve svých dotazech nejvíce zabývali rokem 1999, kdy NATO dlouhých 78 dní bombardovalo někdejší Jugoslávii. 

Stoltenberg nyní při debatě se studenty prohlásil, že si je vědom toho, že mnozí lidé v Srbsku mají i nadále špatné vzpomínky na bombardování. „Ale udělali jsme to proto, abychom ochránili civilisty a zastavili Miloševićův režim. Moje nejdůležitější poselství je, abychom se dívali do budoucnosti,“ řekl generální tajemník NATO. 

Paradoxní je, že právě civilisté během bombardování výrazně umírali a trpěli. Útoky Aliance nepřežilo zhruba 2 500 civilistů včetně dětí a přes 6 tisíc bylo zraněných. Letouny NATO bombardovaly i nemocnice, školy, civilní vlaky nebo budovu státní televize.

Prohlášení NATO ZDE

Ještě před tím, než se generální tajemník vyjadřoval o Srbsku, tak na serveru Svobodné universum – Kupředu do minulosti  vyšla druhá část rozhovoru s Karlem Klinovským, který se zásahů NATO v Srbsku zúčastnil. Jeho slova jsou o poznání méně optimistická než Stoltenbergova. „Jsem si dnes na sto procent jistý, a mám pro to důkazy, že jsme se v Jugoslávii podíleli na etnických čistkách,“ řekl Klinovský, když spolu s moderátorkou nakousli téma Balkánu. Prý o tom měl dlouhý čas na přemýšlení. „Když jsem to řekl poprvé, tak mě chtěli ukamenovat,“ shrnul reakci na svůj názor. „Prostě nás někdo s dobrou vírou poslal na hranici,“ popsal plukovník, jak k tomu došlo. Srbové a muslimové z obou stran prý byli vyhoštěni jako Němci u nás, sbalili si 20 kilo a měli 2 hodiny na opuštění území, na kterém jejich rodina žila stovky let.

„Na hranici jsme měli dohlédnout na to, jak pěkně mírumilovně proběhnou výměny. Z jedné strany přijelo pět autobusů, do kterých se vešlo po čtyřiceti lidech, a z druhé strany pět autobusů, do kterých se vešlo po sto dvaceti lidech. Pod kulomety na ně řvali: ‚Máte na to deset minut!‘ Dobře se dá vměstnat čtyřicet lidí do autobusu pro sto dvacet lidí, ale hůř sto dvacet lidí do autobusu pro čtyřicet osob. Staré ženy, děti, které ti objímají nohy jen proto, že jsi jim dal svou svačinu, třeba banán a chleba se salámem. A nad tím vším lidi s kulomety a řvou: ‚Pokud to neuděláte do patnácti minut, začneme střílet.‘ Nebylo tohle etnické čištění? Nebyly jsme my de facto dohledem nad etnickými čistkami? No byli,“ popisuje náročnou situaci.