Dávno minulý lesk českého hokeje vystřídala současná bída, kterou jsme bohužel mohli sledovat v přímém přenosu ze zimních olympijských her v Číně. Český výběr prohrál s Dánskem, proti Švýcarsku jsme odehráli vyrovnaný zápas se šťastným závěrem, přičemž zápas s Rusy byl jediným světlým momentem – a po něm přišel krach znovu se Švýcary a nejhorší umístění na ZOH v dějinách českého i československého hokeje. Jak jste jako trenér viděl naše vystoupení?

Když zmiňujete už tento údaj, tak je jasné, že se to prostě nedá hodnotit celkově dobře. Rád bych zase někdy viděl ten náš, český hokej. Abychom se vrátili k tomu, jak jsme to dřív hráli. Jsme teď v takovém stavu, že nejsme schopni konkurovat prakticky nikomu.

Na druhé straně se musím tady hokejistů i trenérů přece jen zastat, protože si před olympiádou absolvovali kvůli covidovým restrikcím svoje – a rozhodně bych to nenazval běžnou přípravou.

To máte sice pravdu, ale nejsme v tom přece zdaleka sami. Takhle to mají všichni. Tak jestliže to těm ostatním jde a nám ne, tak musí být někde chyba.

Pokud byste sestavoval olympijský výběr vy sám, co byste udělal jinak?

Vzal bych s sebou čtyři až pět mladších hráčů, kteří by přinesli větší energii, jako třeba Jakuba Fleka, bratry Musilovy, Filipa Chlapíka nebo Michala Bulíře.

Ten tým měl až příliš vysoký věkový průměr. Na Euro Hockey Tour jsme přitom jednou vzali staré mužstvo, jednou zase mladé. Ale tým jsme vlastně vůbec nebudovali. Nejhorší, že sice máme dobré a zkušené hráče, ale nemáme vlastně vůbec střední a mladou generaci.