Server Info.cz přišel s informacemi, že Válková se s Urválkem věnovala takzvanému prokurátorskému nebo také ochrannému dohledu, který mohly soudy ukládat od roku 1973. Na jeho základě mohl komunistický režim ovlivňovat život zejména disidentů, kteří například nemohli měnit práci, museli neustále udávat svoji pozici, kdykoliv čelit osobním prohlídkám bytů, nebo dokonce nesměli popíjet alkohol.

Smyslem výkonu trestu odnětí svobody je chránit společnost, vést odsouzeného k řádnému životu, k dodržování socialistického právního řádu a pravidel socialistického soužití,“ píše Válková s Urválkem v článku v časopise Prokuratura.

Historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Petr Blažek upozorňuje, že Válková spolupracovala také s prokurátory ze Sovětského svazu. „Helena Válková obhajovala institut ochranného dohledu jako oprávněného právního postupu. Ten byl přitom převzat ze sovětské praxe jako nedemokratický nástroj, který byl často zneužíván proti politickým oponentům,“ vysvětluje Blažek.

Válková se ve Výzkumném ústavu kriminologickém při Generální prokuratuře ČSSR věnovala problematice ochranného dohledu dlouhodobě a publikovala několik článků v rozmezí roku 1973 do roku 1984 a problému zasvětila i svoji kandidátskou práci.

Ochranný dohled mohl být uložen běžným recidivistům, ale je známo mnoho případů, kdy byl tento postup využíván pro šikanování disidentů, zejména po sepsání Charty 77. Ochrannému dohledu tak čelil třeba mluvčí Charty Ladislav Lis nebo sociolog a polistopadový politik Rudolf Battěk.