Meotti se ve svém nejnovějším článku blíže věnuje kauze, která propukla 18. ledna 2020, kdy šestnáctiletá francouzská dívka Mila O. vyslovila v živém streamu na Instagramu údajně urážlivé poznámky o islámu.

Během jejího streamu ji v komentáři mladý muslim vyzval, aby toho nechala, ale ona odmítla s tím, že je lesbička. „Víš, co je to svoboda slova? Já nemám problém říkat, co si myslím. Nenávidím náboženství. Korán je náboženství nenávisti; je v něm pouze nenávist. To si myslím. Říkám, co si myslím. Islám je na hovno. Já nejsem vůbec rasistka. Člověk prostě nemůže být rasistou vůči náboženství,“ pokračovala mladá dívka.

Mila se pro tato svá slova stala cílem útoků na sociálních sítích, chodily jí výhrůžky smrtí, bylo zveřejněno její jméno, adresa i jméno její školy. Mila musela v zájmu své bezpečnosti školu opustit. Nyní se Mila nachází pod policejní ochranou.

Mezi francouzskými muslimy se islamismus šíří stále více. Francie proti islamismu nic nedělá, a tak se jeho vliv ve Francii jen zvyšuje. Případ Mily podle některých symbolizuje všechny příkopy ve francouzské společnosti, dodává Meotti.

Francouzská novinářka Dominique Nora například napsala: „Několik týdnů po výročí masakru v redakci časopisu Charlie Hebdo, 'případ Mila' ukazuje na znepokojující asymetrii, která panuje ve Francii ohledně svobody slova nebo přesněji řečeno svobody rouhání.“

Příběh Mily by mohl podle Meottiho výhrůžkami smrtí skončit, pokud by všechny státní úřady okamžitě přispěchaly Mile na pomoc a pokud by francouzská společnost odsoudila barbarskou agresi vůči dívce školou povinné. Stal se ale opak. „Snaha vyhnout se ‚stigmatizaci muslimů‘ se stala oficiální výmluvou používanou politiky pro zdůvodnění neposkytnutí podpory obětem jako je Mila, kterým je ze strany muslimů vyhrožováno násilím,“ píše novinář, s tím, že na případu Mily je vidět, jakou moc islamisté za posledních několik let získali.

Kdo dívku bránil, byl například bývalý právník časopisu Charlie Hebdo Richard Malka, který napsal, že „žádné lidskoprávní organizace neprotestují, ani nevyjadřují solidaritu s dívkou, jejíž život se náhle změnil, protože se musí skrývat“. Feministické organizace, které vždy tak rychle odsoudí „toxickou maskulinitu“ a „patriarchální dominantní struktury“, jsou také zticha.

„Dnes existuje mnoho zemí, kde jsou lidé vražděni za to, že se odvážili kritizovat islám. V Islámské republice Pákistán se trestá rouhání vůči islámu smrtí. Aplikovat svobodu slova v dnešní Francii na kritiku islámu je extrémně nebezpečné, a to i pro dítě jako je Mila. Ti, kteří se distancují od Mily, nosí masku podvolení,“ konstatuje Meotti.

„Islamisté vyhrávají ideologickou bitvu, a my se chováme jako zbabělci. Musí snad být šestnáctiletá Mila zavražděna, aby se lidé sjednotili a aby zbabělci alespoň na chvilku vykřikovali ‚Je suis Mila‘?“ ptá se závěrem.