„Rád bych zmínil dvě epizodky z dějin, které hovoří o tom, jak nadčasové jsou zájmy národa a států, a to je politika,“ konstatoval na akci významný host, který je znám svojí proruskou rétorikou.

Fašistické Slovensko chtělo sousedit s komunistickým Sovětským svazem

„V Rusku vyšla kniha Československo 1934–1945, která popisuje politické aspekty té doby. A tam se píše na základě archivních materiálů, které se nacházejí v Moskvě, jak  po paktu Molotov – Ribbentrof Sovětský svaz uznal tehdejší Slovensko,“ uvedl Čarnogurský. „Přišel tam vyslanec a psal do Moskvy zprávy, ostatně jako každý vyslanec a psal takovou pikantérii, že v roce 1940 se potkal s ministrem zahraničních věcí Slovenska Ďurčanským a ten se jej ptal, kdy  Sovětský svaz obsadí Zakarpatskou Ukrajinu, Podkarpatskou Rus, kterou po Mnichově dostalo Maďarsko.“

„Slovensko prostě chtělo sousedit, mít společnou hranici se Sovětským svazem. Představte si, že tak se ptal ministr zahraničních věcí spojence Hitlera, kdy Slovensko bylo spojencem fašistického Německa a ptal  se vyslance Sovětského svazu, jehož řídil Stalin,“ šokoval desítky přítomných bývalý slovenský premiér.

Jak Beneš u Molotovova neuspěl

„Další pikanterie je, že v prosinci 1943 Beneš přijel do Moskvy, to bylo první jednání londýnské československé vlády se sovětskou vládou. A tehdy byla uzavřena smlouva. Jednání vedl Beneš hlavně s Molotovem, protože on řídil tyto záležitosti a se Stalinem byla jen závěrečná recepce. Beneš požádal Molotova, aby Sovětský svaz tlačil na československou vládu, aby potrestala na Slovensku lidi, kteří byli zodpovědní za válku proti Sovětskému svazu. Molotov to odmítl a odpověděl mu, že Sovětský svaz neklade Slováky na stejnou úroveň s Němci a Maďary. Kdyby to neodmítl, tak po válce by mohli na Slovensku kohokoliv stíhat s tím, že SSSR to od vedení státu vyžaduje,“ seznámil přítomné s dalším ne příliš známým historickým faktem Čarnogurský.

A dodal: „Molotovův vnuk Nikonov je celkem známá osobnost v současném Rusku, je poslancem dumy a je členem Valdézského klubu, kde jsem člen i já. A na jednom zasedání jsem mu poděkoval, tedy jeho dědovi, že to tehdy odmítl, protože to by se dalo zneužít proti Slovákům.“