Luongo si všímá, že spíše než o tom, co v interview zaznělo a jaké byly motivace obou účastníků, se komentuje to, zda splnilo něčí očekávání. Tudíž od lidí zabývajících se geopolitikou a od rádoby psychologů zaznělo hodně pochyb o Putinově strategii, když prvních 30 minut věnoval historii. „Proč to dělal?“ zněla otázka.

Vyvrací pak názor, že by to bylo proto, protože by Putin byl „mimo“. Naopak, podle něho byl Putin klidný a uvolněný, aby uklidnil Carlsona, který naopak na začátku interview nevěděl, na čem je. Ale dodal, že v rozhovoru si každý hledal, co tam chtěl najít. Například neokonzervativci (ideový směr zodpovědný za americké války na začátku 21. století – pozn. red.) pochopili, že prvních 30 minut mohlo obyčejného diváka odradit, takže svou kritiku směřovali na „lživou historii“, aby určili Overtonovo okno a o čem se bude mluvit.

Na Carlsona pak byla vytažena Hillary Clintonová, která o něm začala prohlašovat, že je užitečný idiot a „poslušný pejsek“. Což mělo diváky přesvědčit, že „poslušný“ Tucker dával snadné otázky „lháři“ Putinovi a odvést pozornost od toho, co je v rozhovoru důležité.

Luongo konstatuje, že na jedné straně jsou zde lidé, kteří interview špatně chápou, protože si chtějí potvrdit své názory. A na druhé pak lidé, kteří schválně odvádějí pozornost těch, kdo jsou zvědaví, od hlavního smyslu rozhovoru, tedy co Putina motivuje při jeho vládnutí Rusku. „Proč? Protože jak už víme, váleční štváči teď na Západě vládnou a neodradí je nějaká intelektuální moucha nebo špinavý slovanský vládce s deziluzemi o schopnosti,“ soudí Luongo.

Proč to vlastně vzniklo?