Na akci dorazilo několik desítek lidí. Mluvilo se například o české státnosti, suverenitě státu, vstupu do EU, NATO i „obranné smlouvě“ s USA. Ale také o prezidentovi a právu veta. „Otevřel poslední Pandořinu skříňku,“ padlo. Pro ParlamentníListy.cz pak zazněly i vzpomínky na Pražské povstání.

Docent Lubomír Pána na úvod připomněl 105. výročí vzniku Československé republiky. „Musíme si ale bohužel přiznat, že se jedná o narození republiky, která se této připomínky ve své původní podobě nedočkala. Připomínáme si tedy zemi, která dnes už není na mapě ve své původní podobě. Přesto je opodstatněné toto výročí slavit,“ uvedl a dodal. „Rok 2018 byl rokem nového uspořádání Evropy. Nikdo si tehdy nechtěl připustit, že mír a relativní prosperita poválečné Evropy jsou jen dočasné. V případě naší drahé vlasti byl vznik samostatného suverénního a společného státu našich bratrských národů vnímán jako dovršení úsilí národní a sociální emancipace. I když my lidé se srdcem vlevo dobře víme, že skutečná národní a demokratická revoluce nás teprve ještě čekala a čeká.“

Rozbití státu, aniž by lidé měli možnost říct, zda chtějí

Hlavním hostem večera byla europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Ta rozebrala jak státnost, tak především suverenitu státu.

„Českou státnost si samozřejmě připomínáme především v souvislosti s rokem 1918, konkrétně s 28. říjnem a vznikem samostatného Československa. Byť česká státnost, respektive pokusy o ni sahají mnohem a mnohem hlouběji do historie. Já se ale budu věnovat událostem 20. století a budu upozorňovat na paradox české státnosti,“ uvedla na úvod a hned pokračovala.

„Prvním paradoxem pro mě, když se podíváte na to, jak naše republika vznikala, je to, že slavíme existenci a zrození státu, který byl ale rozbit. Dokonce tak, aniž by někdo z vlastních občanů, tedy Čechů, Moravanů, Slezanů či Slováků, měl možnost říci, zda republiku rozbít chce, či nikoli. Vůbec nikdo z těch tehdejších politiků neměl odvahu se jich na to zeptat. Musím připomenout, že to byla právě KSČM, která chtěla, aby tato otázka byla řešena v referendu. Protože i dle tehdejších průzkumů by nadpoloviční většina byla proti rozdělení společného státu. Možná právě to ukazuje, kdo nám celých 30 let v naší zemi vládne. Lidé, kteří se bojí zeptat lidí, voličů, občanů naší země, uvedla a dodala.

„Rozdělení Československa bylo však jen pokračováním toho, aby země bývalého východního bloku ztratily na své síle. A to nejen politické, ale především ekonomické. V té době to pak nebyl jen rozpad Československé federativní republiky, byl to rozpad Sovětského svazu, Jugoslávie. A zároveň si všimněte, jak západní státy, které nám říkají, jak ten rozpad je vlastně to, co máme chtít a co je pro nás dobře, zcela odmítají jakékoliv tříštění sil na svém území. Když se podíváte na debaty ve Španělsku, například o Katalánsku, tak si myslím, že je vše jasno. Že ten rozpad východního bloku měl vlastně jeden jediný cíl. Rozděluj a panuj. Tedy čím menší stát, tím lepší možnost ho ovládat.“