SPD utvořila do sněmovních voleb velký blok s Trikolorou, PRO a Svobodnými, mluví se o koalici všech „vlasteneckých sil“. Je to podle vás správný krok? A nehrozí, že koalice se Svobodnými s jejich radikálně tržním ekonomickým programem bude přece jen až příliš programově široká?

Nejde o koalici, ale o to, že na kandidátní hnutí SPD bude pár osobností (předsedů) z jiných národně konzervativních stran. 

V našem volebním systému rozhodují o konečném složení Sněmovny desítky či jednotky hlasů v jednotlivých krajích a kromě čtyř největších krajů je třeba na jeden poslanecký mandát získat jinde 6 až 12 procent hlasů, takže nezbytně potřebujeme oslovit každého člověka, kterému jsou naše základní programové principy blízké.

Nebude na tom záviset nic menšího než to, jaké budou šance jednotlivých politických subjektů na sestavení vlády.

Toto spojenectví bude kandidovat pod společným programem hnutí SPD, který je národní, konzervativní a silně sociálně orientovaný.

Ostatně, já jsem autorkou té části programu, která se věnuje právě sociální politice.

Všichni kandidáti budou muset společný program respektovat, na žádné ultraliberální výstřelky tam není prostor.

Co podle vás budou ve vaší agendě sociálních věcí ty nejdůležitější úkoly pro příští volební období?

Bude jich velmi mnoho, často půjde o zásadní systémová opatření.

Musíme stabilizovat důchodový systém a posílit jeho příjmovou stranu bez zvyšování pojistného. Máme jasnou představu o tom, jak to udělat.

Věk odchodu do důchodu zastropujeme na 65 letech, příslušníkům náročných profesí umožníme odchod do řádného plného starobního důchodu v 60 letech.

Odstraníme všechny diskriminační prvky ze systému předčasných důchodů.

Ve všech dalších oblastech sociální politiky nás čeká generální úklid po neschopné a asociální Fialově vládě.

Za prvé musíme odvrátit hrozivý propad porodnosti a nastartovat masivní systémovou podporu pracujících rodin s dětmi.

To bude vyžadovat značné zásahy do daňové politiky, abychom zvýšili čisté příjmy rodin s dětmi a další kroky - zvyšení porodného a jeho zavedení i pro třetí a každé další narození dítě v pracující rodině, zvýšení a trvalou valorizaci rodičovského příspěvku, zvýšení složky na dítě pro pracující rodiče v nové sociální superdávce.

Opatření na podporu sladnění pracovního a rodinného života rodičů předškolních dětí, tedy hlavně masivní navýšení kapacit bezplatných veřejných školek a podpora částečných úvazků pro pracující rodiče, kdy stát poskytne zaměstnavatelům speciální benefity typu daňových či pojistných slev.

Samostatnou kapitolou je oblast bydlení.

Dále nesmíme zapomenout na celou oblast péče o osamělé a ohrožení děti a o zdravotně postižené občany, kde některé typy sociálních služeb už doslova kapacitně kolabují a jiné jsou pro naše občany a rodiny finančně nedostupné.

A nezapomeneme na zvýšení platů pracovníkům v sociálních službách na Úřadech práce.

Velkou výzvou bude i boj proti rostoucí nezaměstnanosti způsobené chybnou politikou Fialovy vlády a dopadům Green Dealu EU.

V minulém týdnu sněmovna schválila reformu sociálních dávek, a premiér z videa přísně ujišťoval, že teď už se k dávkám dostanou jen ti, kdo je skutečně potřebují. Vaše hnutí volalo po konci zneužívání dávek dlouhodobě, jste tedy spokojeni?

To nejsme.

Některá ustanovení nového zákona situaci nepochybně zlepší. Jsou to věci, které jsem navrhla já v rámci našeho návrhu na ukončení zneužívání dávek nepřizpůsobivými v letech 2020 a 2021. 

Mohu jmenovat například zavedení modelu evidence a kontroly režimu pracovní neschopnmosti u osob, které nepracují a pobírají sociální dávky. Na základě mých návrhů budou mít pevně stanovený režim povinností a kontrol a po 380 dnech trvání jejich neschopnosti dojde k přezkoumání jejích zdravotního stavu posudkovým lékařem, jehož určí Úřad práce.

Tím dojde ke sjednocení prodmínek pracujících a příjemců dávek, co se týče pracovní neschopnosti. Není možné, aby tady jedna skupina osob donekonečně deklarovala pracovní neschopnost a pouze pobírala všemožné sociální dávky.

Druhou věcí je po 35 letech první definice technických a hygienických standardů u bytů, na které jsou vyplácené sociální dávky.

Doteď tekly stovky milionů korun ročně tzv. obchodníkům s chudobou
do zdevastovaných nemovitostí typu těch nejhorších sqattů. Bylo pro mě nemyslitelné, aby se na toto vyplácely peníze daňových poplatníků.

Ale tím výčet pozitiv nového zákona zhruba končí.

Žádným způsobem se neřeší situace, na kterou léta poukazuji, a to je stav, kdy tisíce osob, přestože jsou zdraví, pod nejrůznějšími záminkami odmítají práci, kterou jim nalezne Úřad práce, ale dávky berou dál.

To jsem navrhovala změnit tím, že kdyby příjemce dávky odmítl plnit individuální akční plán pracovního začlenněním, který mu stanovil Úřad práce (zaměstnání, rekvalifikace, veřejně prospěšné práce), okamžitě by ztratil nárok na jakékoli sociální dávky.

Bohužel, vládní poslanci to opět zamítli.

Co mě hodně mrzí, je skutečnost, že vládní poslanci odmítli můj návrh na systémovou pomoc a podporu lidí v exekucích a insolvencích, kteří poctivě pracují v legálním pojištěném zaměstnání a snaží se splatit své dluhy se zločinnou lichvářskou přirážkou.

Navrhovala jsem, aby se do jejich příjmů pro účely posouzení nároku na novou sociální dávku započítaval jeijch skutečný příjem, tedy to, co reálně dostanou na účet, a nikoli fiktivní příjem před odečtením srážky exekutorům.

Bohužel, návrh neprošel, a tak stát opět těmto lidem nepodal pomocnou ruku a ponechal je napospas lichvářům a šedému trhu práce.

A vláda jim de facto vzkázala, že to nejlepší, co mohou udělat, je jít pracovat načerno, čímž budou postižení všichni - tito lidé, kteří ztratí jakoukoli pojistnou ochranu, i veřejné rozpočty, které přijdou o daně a odvody.

Napakují se na tom pouze podvodné pracovní agentury a exekutoři.

Fialova vláda se v rámci tzv. „superdávky“ také zcela vykašlala na zranitelné skupiny obyvatel, jako jsou děti do 10 let, lidé se zdravotním postižením a senioři od 65 let. Odmítla totiž mé návrhy, které by právě tyto osoby zohlednily jako zranitelné při výpočtu sociální dávky.

V pátek má sněmovna ve třetím čtení schvalovat zákon o sociálním bydlení, ještě z dílny ministra Bartoše. Má podle vás tento zákon šanci vyřešit problémy s bydlením?

V žádném případě.

Tento návrh pouze supluje agendu sociální politiky a zvyšuje administartivní zátěž veřejné správy a občanů. Jedním výstupem tohoto návrhu je jakási vládní realitní kancelář, která bude pronajímat byty soukromých vlastníků lidem, kteří mají minimální kompetence ke standardnímu bydlení a pak po nich bude ty byty na veřejné náklady opravovat.

Je to zcela nesmyslné sociální inženýrství.

Bytová politika se musí dělat zásadně jinak, jde o systémovou otázku, která se zaměří na stimulaci nabídky cenově dostupných bytů pro české pracující občany všemi nástroji, které stát má – od podpory výstavby po daňovou politiku a ovlivnění trhu s hypotékami.

Zapojeny musí být kraje, města a obce.

To, že seženeme bydlení na státní útraty pár desítkám osob, nic nevyřeší, jen to přinese další problémy.

Koalice se zjevně snaží udělat z války na Ukrajině hlavní téma předvolební kampaně, a povzbuzují jí v tom i někteří komentátoři, třeba Petr Honzejk rovnou píše: „Musí voličům vnuknout přesvědčení, že jim levné energie budou vcelku k ničemu, když jim do domu udělá díru ruská raketa“. Jaké problémy lidi nejvíce trápí podle vás?

Jednoznačně jsou to sociální a ekonomické problémy.

Kromě nedostupnosti bydlení a sociálních služeb, o kterých jsem již hovořila, je to skutečnost, že i střední pracující třída se nyní dostává do situace, kdy domácnost není schopna z pracovního příjmu uhradit veškeré měsíční povinné náklady typu nájemného, energií, vody, tepla, potravin a léků a musí si buď půjčovat nebo žádat
o sociální dávky.

Což je katastrofa.

Nejhůře jsou na tom pracující rodiny s dětmi s průměrnými a nižšími příjmy ve větších městech. Ty žijí od výplaty k výplatě, nutně potřebují příspěvek na bydlení a nemají perspektivu zlepšění, i když tvrdě pracují, což je hrozné.

A v širším měřítku jde o nedostupnost veřejných služeb typu školství a zdravotníctví, resp. o to, že školní docházka dětí je pro rodiny čím dál víc fianančně náročnější a v čím dál více lékařských oborech, když už člověk lékaře sežene, tak za mnoho zákroků tvrdě platí.

Je to selhání státu a Fialovy vlády.

Minulý týden jsme sledovali v Poslanecké sněmovně nevídané věci, když opozice svolala mimořádnou schůzi k problémům armády a jejímu dalšímu rozvoji, ale ministryně Černochová na jednání přivedla náčelníka generálního štábu Řehku a kvůli tomu celé jednání uzavřela. Čekali jste od koalice, s ohledem
na vše, co se poslední čtyři roky děje, něco takového?

Ano, byli jsme svědky další frašky ze strany Fialovy vlády v Poslanecké sněmovně. Opozice svolala mimořádnou schůzi, jejímž cílem bylo otevřít debatu o stavu armády a jejím dalším rozvoji. Namísto věcné diskuse ale ministryně obrany Jana Černochová přivedla na jednání náčelníka Generálního štábu Karla Řehku a tím celý bod nechala projednávat v utajeném režimu – bez přístupu veřejnosti i médií.

My jsme s takovým postupem zásadně nesouhlasili. Chtěli jsme otevřenou debatu, kde by zazněly oprávněné výhrady k předraženým armádním zakázkám, k pochybné efektivitě nákupů, k netransparentnosti celého procesu i k možné provázanosti s klientelistickými strukturami. Vláda Petra Fialy se zjevně obává, aby se veřejnost v přímém přenosu nedozvěděla, jakým způsobem je Ministerstvo obrany skutečně řízeno.

Celé to působilo spíš jako špatně zahraná scéna ze satiry než seriózní přístup k debatě o budoucnosti obrany země.

Tato vládní koalice opakovaně ignoruje nejen psaná, ale i základní nepsaná pravidla parlamentní demokracie. Opozici – a tím pádem i miliony voličů – systematicky přehlíží, nálepkuje a uráží. Společnost místo sjednocování rozděluje a každou kritiku okamžitě označuje za nepřátelskou.