Nyní už si němečtí politici mohou oddechnout, protože letos již nebudou žádné volby. Ty troje poslední pro ně totiž znamenaly katastrofu. V září se volilo v Braniborsku, kde protestní Alternativa pro Německo (AfD) získala čtvrtinu hlasů, a v Sasku, kde ji volila skoro třetina. V neděli bylo na řadě Durynsko, i tam AfD více než zdvojnásobila svůj předchozí výsledek a dostala 23,5 procent hlasů.

A ostatní etablované strany? CDU se propadla ze 33,5 na 22,1 procent, sociální demokracie (SPD) dále klesá k bodu mrazu a v neděli dostala jen 8,1 procenta. Zeleným ubylo půl procenta a mají teď 5,1. Doslova s odřenými zády, jen o pět hlasů, se do parlamentu po deseti letech dostala podnikatelská FDP (Liberálové), připomíná Robejšek.

Nečekané následky měl výrazný vzrůst počtu voličů. V roce 2014 jich přišlo k volbám 52,7 procent a letos již 66,0 procent. „To prospělo zejména AfD a znovu dokázalo, že strategie, kterou proti ní používají etablované strany a za kterou stojí zejména Angela Merkelová, je zásadně chybná,“ dodává politolog.

Zdvojnásobení hlasů pro AfD v Durynsku je prý pikantní i proto, že tím selhala i druhá oblíbená zbraň proti AfD. „Etablované strany a média se od jejího vzniku snaží vytvořit dojem ‚fašistické‘ AfD. A vůdcem této strany v Durynsku je Björn Höcke, který je nejčastěji používán jako důkaz nahnědlosti Alternativy pro Německo. Právě tento muž dovedl svou stranu k více než zdvojnásobení výsledku z roku 2014,“ píše Robejšek.

„Jak známo, není logika silnou stránkou lepších lidí, protože ruší jejich vizionářství. Ale teď by jim snad opravdu mělo dojít, že strategie očerňování a vytěsňování AfD působí právě opačně, než by si přáli. Jejich problém však spočívá v tom, že když tuto skutečnost uznají, budou muset připustit koalice s AfD,“ poznamenává politolog.

Za zmínku stojí také to, jak chabě dopadly ve všech třech volbách Zelení. Jejich výsledky podle Robejška ukázaly, že politické téma klima hraje významnější roli jenom v metropolích. To se projevilo také v Durynsku, které má ve srovnání s ostatními částmi bývalé NDR nejméně nezaměstnaných. „Páteří tamní ekonomiky jsou střední a malé firmy a zemědělství. To jsou lidé žijící v realitě a nepodléhající tak snadno ekohysterii jako zpovykaní měšťáci,“ doplňuje Robejšek.

Závažnější než zpochybnění politické působivosti „ekovíry“ je však něco jiného. V Braniborsku se podařilo zabránit podílu AfD na moci díky trojčlenné koalici SPD, CDU, Zelení. V Sasku právě začala koaliční vyjednávání ve stejném složení. „Jediná silná většina v Durynsku by byla vláda pod vedením Die Linke a s asistencí CDU. To je pro kancléřčinu stranu absolutní tabu. Ale proč vlastně CDU odmítá spolupráci s Die Linke, přestože Merkelová po celou dobu své vlády kradla levicová témata? Jak se někdo ještě může divit, že teď stojí strana bývalých křesťanských demokratů pod tlakem dotáhnout svou dlouholetou levicovost až do trpkého konce,“ píše Robejšek. A dodává, že existuje sice východisko, ale to Merkelová odmítá ještě více – vrátit se zpět na pravici a spolupracovat s AfD.

Všechny německé politické strany podle jeho slov jednají od vzniku Alternativy pro Německo podle stejného vzorce – každý s každým, ale všichni proti AfD. Podle tohoto vzorce prý zacházejí i s výsledky posledních tří voleb: co je dobré pro politiky, to je důležitější než to, co je dobré pro všechny voliče.

A tak jsou všechny německé strany, s výjimkou AfD, v nejdůležitějších otázkách dneška stejného názoru. Liší se podle Robejška pouze tím, že ordinují „více nebo méně“ téže medicíny. „Jediná AfD má opravdu odlišný program a přitahuje proto přibývající počet nespokojených voličů. Kam to asi povede?“ ptá se na závěr politolog.