Historik Michal Macháček, který se specializuje na období komunistické normalizace, se sice brání spekulacím o tom, zda v srpnu 1968 muselo nevyhnutelně dojít k sovětské invazi a k následné okupaci Československa, která skončila po více než dvaceti letech, ale když už by se do podobných spekulací měl opravdu pustit, dokázal si představit, za jakých okolností k okupaci dojít nemuselo. Do těchto úvah se pustil v pořadu Rozstřel serveru iDNES.cz.

Pokud by se československým komunistům podařilo přesvědčit své moskevské soudruhy, že situaci ukočírují, Pražské jaro by bylo zastaveno, ale možná trochu jinak, jakousi českou cestou, jak se to ostatně v 80. letech stalo v Polsku. Podle Macháčka bychom však neměli zapomínat, že Sověti po celá šedesátá léta tlačili na to, aby se do Československa dostaly sovětské jednotky, takže k přesunu armád by nakonec možná stejně došlo, jen by to nebylo cestou invaze.

Historik připomněl, že prezident Antonín Novotný přítomnost sovětských jednotek v Československu dlouho odmítal, a proto ho sovětský vůdce Leonid Brežněv nakonec hodil přes palubu. Doufal, že s novým generálním tajemníkem komunistů Alexandrem Dubčekem najde v této věci společnou řeč, vždyť Dubček vyrůstal v Sovětském svazu.

„Alexander Dubček byl především disciplinovaný komunistický funkcionář. Do toho roku 1968. Se silnými vazbami k Sovětskému svazu. On přece nešel proti Sovětskému svazu ani v tom roce 68. To nešla ani ta většinová vládnoucí garnitura v Československu. Oni pořád uznávali Sovětský svaz jako nejvyšší autoritu, oni nechtěli vystoupit z Varšavské smlouvy a stát se součástí Západu,“ zdůraznil Macháček.  

Více pochopení pro sovětské zájmy Brežněv čekal také od generála Ludvíka Svobody, nově zvoleného českého prezidenta, který se po roce 1945 přiklonil ke komunistům. Podle Macháčka však nebylo s konečnou platností prokázáno, že by byl agentem sovětské KGB.

Podle moderátora ČT Jakuba Železného patřil Svoboda ke zločincům, kteří umožnili nástup komunistů k moci.

„Pokud bychom to tak brali, tak pak by to teda znamenalo, že kdokoli participoval na komunistické moci, tak patří mezi zločince a nemá právo, aby jeho jméno bylo zastoupeno ve veřejném prostoru... To by znamenalo, že by tam nemohla být ani polovina prvních signatářů Charty 77,“ upozornil historik.

Připomněl, že „Svoboda se zúčastnil první i druhé světové války a v roce 1945 se opravdu netajil příchylnosti ke komunistům. V únoru 1948 umožnil klidné předání moci komunistům,“ upozornil Macháček.

Smutnou kapitolou ve Svobodově životě je, že se nepostavil proti perzekuci vojáků, kteří za druhé světové války bojovali na Západě.

Když Svoboda dostal informaci, že Sověti vtrhli do Československa, odmítl vystoupit proti spojenci. „On na to reaguje, že to nevítá, ale že je nesmysl, aby se šlo proti spojenci. Čili teď je potřeba jednat a je třeba, aby se politici, kteří byli zavlečeni do Moskvy, v čele s Alexandrem Dubčekem, vrátili na svá místa,“ popisoval Macháček Svobodův pohled na věc.

Svoboda chtěl prý zabránit tomu, aby se v Československu opakoval maďarský krvavý rok 1956.