Generální ředitelka Národní galerie Praha Alicja Knast odpověděla na anketní otázku Lidových novin, jaký bude rok 2024 a jaké změny očekává v oboru, v němž působí. Její odpověď se začala šířit sociálními sítěmi i s posměšnými reakcemi.

„Z mého pohledu se budeme muset v příštím roce zaměřit na tři oblasti. Za prvé budeme muset najít nové způsoby, jak diskutovat a řešit koloniální minulost, a to i v zemích střední Evropy,“ uvedla na výše uvedenou otázku Alicja Knast, generální ředitelka NG Praha.

Jednapadesátiletá muzikoložka a kulturní manažerka z Polska, která v lednu 2021 převzala řízení Národní galerie, svým vyjádřením oživila vánoční poklid českého internetu.

„O NG jsem přestal mít strach...“ poznamenal k odpovědi na Facebooku Martin Šmíd.

Komik Luděk Staněk se zamyslel. „Může někdo tý paní vysvětlit, že dělá šéfku instituce v zemi, která byla posledních několik staletí až na pár krátkých období kolonií?“

Konzervativní noviny na svém Facebooku poznamenaly, že Národní galerie bude v příštím roce řešit důležité úkoly.

Mezi čtenáři zazněly i přípodotky k minulosti paní ředitelky Knast, zejména k ukončení jejího působení ve Slezském muzeu v Katowicích. V roce 2020 byla odvolána na základě auditu, ovšem sama uváděla politické důvody.

Téma vztahu Čechů a Slezanů z hlediska kolonizace podle některých ironických diskutujících rovněž mohlo být otevřeno.

Podle dalšího z diskutujících je úplně jedno, zda se přihlásíme k vině za kolonialismus, nebo něco jiného. „Mnohem důležitější je, abychom nějakou vinu přijali. Jen tak se budeme moci plně zavázat k jejími trvalému odčiňování a přijímat nepopulární kroky, které bychom bez této viny určitě nepřijali,“ poznamenal.

A reakci zapsal také komunální politik SPD Jan Čížek. „Přeji všem lidem dobré vůle krásnou oslavu dnešního Silvestra a vše nejlepší do nového roku. Hodně zdraví a pohody. No a když už budete stát s tím silvestrovským přípitkem, nezapomeňte se omluvit za naši koloniální minulost. ... a debilům celého světa ukažte prostředníček,“ prohlásil.

Marketingový specialista Jakub Horák poznamenal, že máme málo problémů, tak si musíme vytvořit další.

Kromě vyrovnávání s koloniální vinou ředitelka Národní galerie pohovořila také o boji proti klimatické změně a zdůraznila, že klimatická konference v Dubaji se usnesla na úplném vyloučení fosilních paliv. „Je důležité udržet společenskou roli umělců a kulturních institucí při zvyšování povědomí o otázkách životního prostředí,“ naznačila plány své instituce.

„A zatřetí bychom měli aktivně pracovat na pochopení významu blahobytu ve společnosti,“ uzavřela. Nemůžeme prý přehlížet ani problém lidské osamělosti.

Jiří David vyjádření Knast komentovat nechtěl, protože se zařekl, že nebude její působení veřejně komentovat. „Ale její (před) novoroční vyjádření do médií mi to prostě nedovolí. Jo, jsem idiot, že to nevydržím (!). Ale jak to vydržet, když přichází, coby generální ředitelka naší Národní galerie, s tak prázdnými floskulemi, v domnění – možná ale opravdu i s přesvědčením, které ji ale už dávno nevěřím –, že snad přece koná, hlásá dobro," komentoval David a ptal se, zda nás má opravdu za nesvéprávné hlupáky.

„Bože, opravdu nás tady má za nesvéprávné hlupáky?! Když nám to tu tak bezostyšně, stupidně a trapně servíruje, chystá však docela průhlednou past. Neboť když se těmto jejím moralistním frázím poprávu vysmějeme, budeme jí a jejími vlezlými nohsledy, co se snad třesou nedočkavostí konečně si něco vystavit v NGP, okamžitě označeni za ultrakonzervativní hajzly (přemýšlím, abych na nikoho nezapomněl, jak to adekvátně dát i do ženského rodu), co to s naší planetou myslí špatně, a ona bude hned vypadat i s touto svou evidentně namyšlenou morální nadřazeností a arogancí jako spasitel (ka)," poznamenal David. 

„Možná se však mýlím, třeba je to už příprava na nějakou její budoucí politickou kariéru, kde se podobné ideové prázdnoty a moralistní kalkuly běžně používají (prosím, vemte si ji tam!)… nebo – a to je asi i pravděpodobnější – doposud nepochopila, v jaké roli (byť politicky dosazená) se opravdu v NGP nachází a vytváří předem líbivé, i když splasklé (ve smyslu tisíckrát opakované pravdy, jako je třeba světový mír; na ten ale nějak pozapomněla) bubliny a smysl umění jí nadále bohužel uniká," zakončil.