Mimochodem... souzníte s názorem ministryně Maláčové, že současná degradace vzdělávání nenastala ani za druhé světové války? A kdo je vinen? 

Za války se život nezastavil, dnes ano a viníkem je covid-19.

Během covidové krize jste spustila dobročinný program „IT pro děti“. Protože se objevují signály, že některé rodiny darovanou techniku od neziskovek nevyužívají dle předpokladů nebo dokonce nabízejí ke zpeněžení, zajímá mě, zda i vy máte takové poznatky? (Ptám se i proto, že na webu uvádíte, že obdarujete jen dítě, které nemá neomluvené hodiny ani vážné kázeňské přestupky a kde rodič aktivně spolupracuje.) 

Samozřejmě se často hovořilo o tom, že notebooky mohou skončit v zastavárnách a podobně, a vzhledem k tomu, že se na prevenci hodně zaměřujeme, nastavili jsme podmínky pro projekt takové, jaké jsou.

Ve všech našich projektech pomáháme především těm, kteří pomoc chtějí. Ani my nemůžeme pomoci všem, a tak je třeba, abychom naši pomoc přesně zacílili a pomáhali efektivně. 

Než jsme projekt spustili, dělali jsme anketu v základních školách, které máme registrované v projektu „Obědy pro děti“. Dostali jsme zpětnou vazbu zhruba z tisícovky základních škol po celé České republice. Zajímalo nás nejen to, zda mají všechny děti potřebné vybavení pro distanční vzdělávání, ale také zkušenosti a názory pedagogů.

Základní škola zná konkrétní situaci dítěte ve škole i v rodině, vidí potřebu i potenciál. Spolupráce se základní školou nám i v tomto případě zajistí správné zacílení pomoci.

Pro takový postup máme už 7 let zkušeností v projektu Obědy pro děti, kde se nám velmi osvědčil. Pro nás je pomoc dětem prioritou v každém projektu, a i když bychom rádi pomohli všem, není to v našich silách. 

Pokud rodiče nemají zájem při distanční výuce dítě podporovat, notebook by skončil v zastavárně, stejně by to dítěti nepomohlo. Tam je třeba s rodinou pracovat úplně jinak. Proto se zaměřujeme společně s pedagogy především na rodiny, kde je zájem dítě ve vzdělání podporovat.

V projektu se také snažíme motivovat. Rodiče – k podpoře dětí, a děti – ke vzdělávání. Například společně s notebookem od nás dostávají osobní dopisy.

Tam, kde nezajistil zázemí stát/škola a kde nepomůže neziskovka (protože rodič nespolupracuje, je zde absence, kázeňské prohřešky), tak zůstává záškoláctví a nulové vzdělávání. Dá se z toho vyvodit, že stát nechal v době distanční povinné výuky zcela bez kontroly právě nejproblematičtější skupinu žáků, která se vzdělávat nechce? 

Jak jsem již řekla – tam je třeba s rodinou pracovat jinak a komplexně. K tomu jsou tu jiné organizace a jiné instituce, které by se k této otázce měly vyjádřit. Nicméně, je třeba to řešit a na tyto děti nezapomínat.

Měla by v tomto pomáhat státní dávka „Mimořádná okamžitá pomoc“? Máte pocit, že neziskovky suplují stát v tom, co byl povinen v rámci povinné distanční výuky zajistit (a to všem, ne jen nemajetným)? 

Objektivně ano, protože je to výdaj, který si rodiny nemohou dovolit a brání to dětem ve výuce. V praxi je to však nereálné, protože se jedná o velké částky. Praxe to jasně ukazuje.

Nevyplácejí se i mnohem nižší částky. Vidíme to především při našem programu „Kauce na bydlení“.

Máte odhad, jak velké procento, kolik dětí, zůstává bez distanční výuky, protože je nevymahatelná?

Na jaře Člověk v tísni hovořil o tom, že nám ze systému vzdělávání vypadlo více než 10 tisíc dětí. Což je necelé jedno procento z počtu dětí na základních školách. Od podzimu je distanční vzdělávání ze zákona povinné...

Máte s programem „IT pro děti“ nějaké zkušenosti, konkrétně ve školách ze sociálně vyloučených lokalit, kde se to dá nejvíce předpokládat? 

V „Obědech pro děti“ pomáháme například dětem v Janově na Mostecku. Pro nás je nejdůležitější, že rodina splňuje základní kritéria a škola ji doporučí.

A pokud dítěti pomáháme v rámci projektu Obědy pro děti, tak je možné mu pomoci i v projektu IT pro děti.

Už jste museli řešit nějaký případ, že dar nebyl řádně užíván pro distanční výuku? Je možné pak vrácení daru nějak „vymáhat“? 

Zatím takové informace od škol nemáme. Všech 234 dětí, které již své notebooky dostaly, se distanční výuky účastní. Samozřejmě jsme toto ošetřili v darovací smlouvě i všeobecných podmínkách.

Pokud obdarovaný neplní podmínky uvedené v darovací smlouvě, je povinen dar vrátit a ve všeobecných podmínkách máme uvedeno následující:

• Poskytnutý dar je účelově určený – pro zajištění podmínek pro dítě při zavedené distanční výuce.

• Zákonný zástupce má povinnost použít dar k účelu stanovenému darovací smlouvou. V případě, že by tato podmínka dodržena nebyla, nebo když se žák nebude distanční výuky účastnit nebo nebude-li dodržovat pravidla distanční výuky stanovená základní školou či je opakovaně poruší, je zákonný zástupce povinen dar dárci vrátit.

• Zákonný zástupce se zavazuje žáka v distanční výuce podporovat a zajistit mu potřebné další podmínky, aby se mohl distanční výuky účastnit.

• Obdarovaný je povinen dárci oznámit změnu základní školy či školního zařízení žáka, pokud k ní dojde dříve než za rok ode dne uzavření darovací smlouvy.

Mimoto dětem i rodičům předáváme zmíněné osobní motivační dopisy. Plus nám samozřejmě velmi pomáhá naše blízká spolupráce se základními školami, díky kterým máme přehled o tom, jak děti v distanční výuce fungují.

Motivovat se charitativní nadace snaží i na sociálních sítích

Jakou techniku nejčastěji do rodin darujete, o kolik už jde rodin a v jaké zhruba hodnotě? 

Především jsou to nové notebooky, do kterých jsme zatím investovali takřka čtyři miliony korun. Pokud dítě potřebuje zajistit i konektivitu, poskytneme mu i modem, který nám darovala Nadace 02. K tomu ve spolupráci s O2 a bankou ING Česká republika hradíme dětem paušál – do konce tohoto školního roku.

Zatím jsme rozdali 334 notebooků a budeme v tom dále pokračovat, protože je to třeba. Rádi bychom také získali další partnery, abychom mohli na potřeby dětí reagovat rychleji. Moc si vážíme podpory a děkujeme všem, kteří pomáhají s námi.

Tyto dary jsou věnovány natrvalo, nebo jen jako zápůjčky po dobu distanční výuky v době covidové pandemie?

Na počátku projektu jsme toto velmi zvažovali a také konzultovali. Nakonec jsme se rozhodli, že techniku dětem darujeme. Jedna věc je distanční výuka v době covidové pandemie a druhá pak on-line výuka vůbec.

Vzhledem ke zkušenostem, které jsme všichni během posledních měsíců získali, bude on-line výuka již nadále součástí vzdělávání našich dětí.

Vzdělání považujeme za jednu ze zásadních věcí, a proto je třeba, aby i do budoucna měly děti potřebné podmínky proto, aby se mohly vzdělávat, byly součástí vzdělávacího systému a také mohly být v kontaktu se svými spolužáky.