K rekordnímu schodku státního rozpočtu Šichtařová podotýká, že se nemůže rozhodnout, jestli je to vědomá ignorance faktu, že to zemi a jejím obyvatelům vysloveně škodí, anebo je to tak nebetyčná hloupost a neznalost ekonomických zákonitostí.

„Ať už jsou politici nevzdělaní, anebo jsou to takoví psychopati, že jsou jim ničivé důsledky jejich jednání jedno, obojí je dost hrozivé zjištění,“ píše ekonomka. „Člověk by řekl, že poté, co Evropa zažila dluhovou krizi, si už každý politik dá pozor, aby nevstoupil znovu do téže řeky,“ dodává.

„Místo aby dnes nechali přežité podniky zkrachovat a dovolili, aby vznikly nové technologické startupy, přišli s kurzarbeity, které platí zaměstnance bez práce, udržují při životě přežité podniky a pracovní síla pak chybí tam, kde by mohly vzniknout nové firmy – ale nevznikají. Za deset let se politici budou divit znovu,“ pokračuje ekonomka.

Poukazuje například na italské dluhopisy, které začala uměle vykupovat Evropská centrální banka. To dokazuje, že dluhová krize eurozóny stále nebyla vyřešena dokonce ani před rokem 2020. „A to rok 2020 přinesl další drastické navýšení dluhů, a dokonce i v dosud celkem disciplinovaných zemích jako třeba Česká republika!“ zdůrazňuje.

„Problém s předlužením jen zamaskovaly biliony eur uvolněných centrální bankou do oběhu a záporné úrokové sazby,“ shrnuje Šichtařová.

„Jestliže ovšem dluhová krize není vyřešena, musí se dříve či později vrátit jako bumerang. Kdo to zaplatí? My – z našich úspor v penzijních podílových fondech, na daních, na záporných úrocích v bankách i na nedostupném, předraženém bydlení. A které země dluhovou krizi odskáčou nejhůř? Ty, které samy budou mít největší dluh. Už na něm usilovně pracujeme,“ uzavírá ekonomka.