„Co položka v onom testu, to rozkydlé, vágně formulované zadání, a stejně tak rozkydlá otázka a odpověď. Nebylo položky, na kterou by se dalo bez výhrad odpovědět ANO / NE. Jednička nebo nula. Co kvízová otázka, to perla. A některé vydaly i za diamanty. Jeden příklad za všechny,“ popisuje kriticky test ekonomka Šichtařová.

Konkrétně přibližuje zadání testu: Přečtěte si následující výrok a rozhodněte, jestli je pravdivý, nebo ne. Výrok: Předseda České pirátské strany Ivan Bartoš v roce 2014 prohlásil, že když lidé hlasovali v referendu o přistoupení ČR k EU, byla povinnost přijmout euro součástí otázky. ANO / NE.

Už samotné zadání je však podle ekonomky chybně formulované. „Ptá se tazatel, zda Ivan Bartoš své tvrzení vypustil z úst? Na základě matematické výrokové logiky bych zadání pochopila tak, aby odpověď zněla: „ANO – tuto větu skutečně vyslovil“. Jenomže kvíz se ptá na něco jiného. „Neptá se, zda Bartoš slova vyřknul; ptá se, zda mluvil pravdu. To máme první manipulaci,“ zdůrazňuje ekonomka.

Připomíná, že přesné znění otázky v referendu bylo následující: „Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?“ Na hlasovacím lístku nebylo tedy o euru ani slovo. „Matematická výroková logika by tedy velela odpovědět „ANO – Bartošův výrok byl pravdivý,“ dodává Šichtařová.

„Tvůrci testu chtějí slyšet odpověď přesně opačnou: „NE – Bartošův výrok pravdivý nebyl. Šlo o fake news.“ Tvůrci testu totiž – správně – tvrdí, že se vstupem do EU akceptovala Česká republika i budoucí přijetí eura. Jenomže kvíz se na to neptá,“ podotýká Šichtařová s tím, že se test ptá na to, jak byla formulována otázka na hlasovacím lístku. Neptá se, co z otázky vyplývalo pro budoucí právní systém. Označuje to tedy za manipulaci číslo dva.

Zmiňuje skutečnou definici fake news: Jde o úmyslné šíření dezinformací za účelem zmanipulovat příjemce. Ať už je tedy kvízová otázka míněna jakkoliv a ať už by řekl Bartoš cokoliv, ptá se ekonomka, kdo si tu osobuje právo tvrdit, že nešlo o jeho názor, či o omyl? Kdo má tu nebetyčnou drzost tvrdit, že šlo o „cílené ovlivňování příjemce“? „Tvrdím, že tohle podsouvání domnělého záměru je manipulací číslo tři,“ píše Šichtařová.

Test, který měl údajně odhalovat naši neschopnost kritického myšlení, který měl odhalovat fake news, podle soudu ekonomky sám na fake news aspiruje. Splňuje totiž všechny definiční znaky: Zaprvé šíří nepravdy. Zadruhé šíří je záměrně. A zatřetí zřejmě šíří nepravdy se záměrem zmanipulovat děti. „Pokud tedy testovaný žák myslel svou vlastní hlavou, měl dostatek informací a aplikoval na ně přísnou matematickou logiku – musel z testu vyjít jako idiot, který nerozezná fake news,“ míní Šichtařová.

Žijeme prostě ve světě, kde lidé přebírají zprávy, které považují za pravdivé, ale někdy pravdivé nejsou. Stávající boj s fake news je podle ekonomky do velké míry bojem s politickými oponenty, nikoli bojem za pravdu. „Ještě jinak řečeno – údajný boj s fake news podle mě už sklouzl v ohrožení svobody,“ myslí si ekonomka.