Vysvětlení svého kroku má dvě. Jednak prý již před dvěma měsíci Andreji Babišovi řekl, že ministerstvo zahraničí může být důležitým faktorem koaličního vyjednávání, a proto na něm nelpí, aby jej šéf mohl použít dle libosti.

Druhým důvod pak Stropnický sdělil prezidentu Zemanovi: V Poslanecké sněmovně je na bývalou hereckou star příliš mnoho negativní energie. Proto ji chce zcela opustit a vzdát se kromě ministerstva i poslaneckého mandátu. Po ministru spravedlnosti Robertu Pelikánovi je již druhým ministrem za Babišovo hnutí, který ohlásil odchod a zdůvodňuje jej špatnou atmosférou v politice.

Zatímco Pelikán se chce vrátit do advokacie, jeho kolega se má podle toho, co řekl v rozhovoru Lidovým novinám nadále živit z peněz daňových poplatníků, tentokrát jako diplomat.

Spekuluje se o ambasádě v Izraeli, sám dosluhující ministr to ale odmítl potvrdit. „To se v naší branži prostě nedělá,“ vysvětlil Stropnický, který v minulosti prošel jako velvyslanec ambasádami v Portugalsku, Itálii a Vatikánu, než se opět vrátil k herectví jako ředitel Vinohradského divadla, a pak vyslyšel nabídku Andreje Babiše a šel do politiky.

Izrael se mu však podle novinářů zjevně líbí. „Z té země sálá neuvěřitelná energie. Jde o malý stát, ke kterému Češi ve velké většině cítí sympatie a oceňují jeho statečnost,“ zhodnotil na přímý dotaz svou potenciální diplomatickou destinaci.

Ochotně se rozpovídal i o konkrétnějších důvodech svého znechucení českou politikou. Zejména prý cítí nedostatek podpory zevnitř hnutí ANO. Stropnický před volbami řídil ministerstvo obrany, kde jej v nové vládě vystřídala stranická kolegyně Karla Šlechtová, která neváhala řadu věcí, které po Stropnickém zdědila, veřejně kritizovat. Její předchůdce se prý cítil dotčen, že tato kritika zaznívá z vlastního hnutí a že se jej nikdo výrazněji nezastal.

„Ještě mi čouhaly v místnosti paty, a už jsem slyšel svou nástupkyni, že bude všechno okamžitě podrobeno důkladnému auditu a kontrole. Říkal jsem si v tu chvíli, že ale snad nepřebírá resort po nějakém záškodníkovi, ale po místopředsedovi strany, za kterou kandidovala,“ stěžoval si bezprostředně po přesunu do Černínského paláce.

Na ministerstvu obrany, které na něj při sestavování Sobotkovy vlády spíše zbylo, se prý charismatický umělec nikdy necítil moc dobře. „Když jsem předstoupil před generály, viděl jsem, že v duchu uzavírají sázky, kolik týdnů ve funkci vydržím,“ vyznal se z pocitů. O to větší satisfakci prý cítil, když mu sekretářka řekla, že se stal nejdéle sloužícím ministrem obrany v historii samostatné ČR.

Během této doby si prý „vyžral“ prakticky všechno, co šlo. Anexi Krymu, válku na východní Ukrajině, zmatenou geopolitickou situaci, výbuch munice ve Vrběticích, nebo úmrtí pěti českých vojáků v Afghánistánu. V úřadě se prý snažil dělat maximum, dokázal pro resort „vyboxovat“ místo 42 miliard ročně 60, a proto se ho kritika jeho stranicky podřízené nástupkyně velmi dotýkala.

Nyní své znechucení rozšířil na celou politiku. „V tomto kazisvětě skutečně neumím pracovat,“ stěžoval si. Má prý rád normální práci, ne finty, obstrukce a křivárny.

Navíc prý také dostal pocítit své názory na „politické extremisty“, se kterými se nikdy netajil. „‚Odměnou‘ jsou spousty nenávistných, sprostých mailů, z nichž některé hrozí likvidací mně i mé rodiny,“ prozradil. Pro něj jsou některé rasistické výroky, které vyslovují zástupci SPD třeba kolem tábora v Letech, naprosto nepřijatelné. Stejně jako jejich ‚podivná hra s referendem.‘“

O Stropnickém se také hovořilo jako o potenciálním kandidátovi na prezidenta. Sám to vysvětluje tak, že to byl jeden náhodný výrok jeho předsedy Andreje Babiše, který si začal žít vlastním životem. Pak to prý sám Babiš korigoval a Stropnický to akceptoval. „Také mi řekl, že to vlastně asi ani nechci dělat,“ řekl o svém předsedovi.