Patřila jste mezi zakladatele Občanského fóra, angažovala jste se v disentu. Určitě jste si po listopadových událostech představovala něco jiného, než je teď. Anebo se mýlím?

Neměla jsem v listopadu 1989 nějaká přehnaná očekávání. Bylo mi jasné, že se jen otevírají možnosti zásadní změny u nás, když předchozí režim byl zkostnatělý a bránil jakémukoli vývoji. Už začátkem roku 1990 ale bylo jasné, že názory na to, jakým směrem se má Československo ubírat, se liší.

Myslíte si, že je nyní svoboda v ohrožení, tak jak se tvrdí v souvislosti s konáním prezidenta Miloše Zemana?

V souvislosti s konáním prezidenta Miloše Zemana mi velmi vadí, že prezident nerespektuje ústavní zvyklosti a nepředstavuje spojovací prvek v ústavním systému. Přitom každá země potřebuje alespoň jeden pevný bod, tím by u nás měl být prezident (v Británii je to královna), který by byl schopen přispívat k dohodě a spolupráci politických stran a politiků. Namísto toho současný prezident vidí svou roli ve vytváření vlastního mocenského centra a chce tak konkurovat politickým subjektům, které jsou zvoleny do Poslanecké sněmovny.

Byla jsem u přípravy české Ústavy a role prezidenta podle naší Ústavy, která je založena na parlamentní demokracii, spočívá právě v tom, že má být spojovacím prvkem a ne tím, kdo politickou scénu dále polarizuje. Prezident by také neměl prosazovat řešení na hraně Ústavy, například jmenování vlády bez šance na získání důvěry v Parlamentu a bez mandátu od voličů, a měl by bez ohledu na své sympatie či antipatie respektovat výsledky voleb a usilovat vždy o co nejrychlejší sestavení vlády, která může získat důvěru v Parlamentu, tedy vlastně důvěru většiny voličů, kteří volili do Poslanecké sněmovny.

Jak se díváte na dnešní politickou situaci? Dá se to srovnat s devadesátými lety, kdy jste byla v politice činná?

Dnešní politická situace je horší než v devadesátých letech, protože příliš mnoho afér a skandálů nemá žádné viníky, nenásleduje žádná odpovědnost a tedy ani katarze a náprava. Také oproti zejména počátku devadesátých let chybí snaha o kompromisy a široké dohody napříč politickým spektrem ohledně dlouhodobých reforem.

Přitom záměry, které se týkají vývoje v dalších deseti i více letech, by měly být projednávány podle mého názoru nejen v rámci vládní koalice (tedy těch, kteří jsou aktuálně u moci), ale i s opozicí (která může po volbách vládu vystřídat) a s odborníky. Pokud se to neděje, reformy nemají širokou podporu a následující vlády je zase zruší. Země se pak nepohybuje dopředu, ale stojí na místě. Typické je to třeba u dosud neprovedené reformy státní služby nebo důchodové reformy.

Jak byste zhodnotila nástup nových politických subjektů, jako je ANO či Úsvit Tomia Okamury?

Jestliže jsou lidé nespokojeni s politiky, je logické, že slyší na nabídku nových subjektů. Nepřipadá mi to tedy nijak zvláštní, ale měly by si to důsledně analyzovat zavedené strany. Například ODS podle mě nejeví ani malé známky toho, že by pochopila, proč ji voliči opustili a co je na jejich politice špatně.