Rok 2019 je orámován připomínkou 30. výročí sametové revoluce, ale zatím příliš slavnostně nevypadá. Od dubna tato země čelí vlně demonstrací a vládní nestability. Co jsme se v kontrastu k tomuto výročí tento rok zatím dozvěděli o naší společnosti? Co nám schází, co nás trápí?

I když demonstrace jsou organizátory cíleně směřovány k onomu výročí, myslím, že nedosáhnou politického významu demonstrací z nedávné doby, které například v Německu organizovala Pegida, nebo ve Francii „žluté vesty“.

Jednak se při našich demonstracích často na tribunách nebo v komentářích prezentují lidé, kteří již dlouhodobě svým způsobem vystupování a tématy voliče fakticky neoslovují. Pak je dost viditelná snaha přivlastnit si sametovou revoluci. Trochu si za to můžeme sami, neboť jsme doposud jaksi opomněli analyzovat skutečné důvody, které k revoluci vedly, a pomíjíme také ty skutečné tvůrce a rozhodující síly. Pokud jde o trápení, tak bohužel tato neznalost nás rozhodně netrápí.

K vládní nestabilitě lze říct krátce, nic takového tady nemáme. Babiš má de facto dvě koalice: jednu vládní a druhou společně s KSČM a SPD. To, co se kolem Ministerstva kultury odehrává, je obyčejná šaškárna, v které si pan prezident hraje s Babišem a s ČSSD. Ministerstvo kultury je instituce, kterou dokonce svého času sám jeho ministr Pavel Tigrid chtěl zrušit. Použít téma odbornosti pro tuto vládu je také legrační, protože kdyby bylo prezidentem použito opravdu od začátku, ještě bychom vládu neměli.

Ten podivně chovající se triumvirát, prezident, předseda vlády a předseda ČSSD, by si měl uvědomit, že by pánové měli vykonat něco pro tuto zemi, a ne uspokojovat svá ega.

Takže k otázce, co nám schází? Politická gramotnost. Volíme sny, pohádky, protesty a vtípky bez toho, abychom se zabývali tím, zda ten či onen umí spravovat tuto zemi, nebo dokonce zdali to vůbec chtějí, neboť kandidují z jiných důvodů.