„Jestli totiž vůbec něco ještě může dneska pomoci naší zemi v této době, je zbavit nás těch, kdo o nás rozhodují, aniž se ptají, co chceme,“ píše Žantovský v otevřeném dopise Ježíškovi, kterého označuje pouze písmenem K. A vyká mu.

Ježíšek nás má zbavit těch, „kdo přikazují, co a jak smíme, a hrdě stavějí na odiv, že sami to nečiní. Těch, kdo lépe než my vědí, co si počít s našimi životy, těch, kdo nevěří v naši schopnost dospěle a odpovědně volit mezi tím, co je správné, a tím, co je snadné,“ píše dále publicista.

• Otevřený dopis Petra Žantovského ZDE

Poukazuje na to, že na každém kroku vidíme, jak se rozevírají nůžky mezi občanem a „vrchností“. „Vrchnost označuje většinu za zástup hloupých, vnucuje jí svoje hodnoty, které většina nesdílí, jen proto, aby se zalíbila vrchnosti jiné, vyšší, bruselské. Tak nějak podobně slepě se chovala vrchnost před třiceti lety, na sklonku reálsocialismu. Vrchnost o čemsi rozhodovala, ale nikdo už ji nebral na vědomí,“ vidí Žantovský paralelu mezi současností a situací v naší zemi krátce před sametovou revolucí.

Tehdy se občané zavřeli do svých chalup, chat a zahrádek a ignorovali vše, co jim bylo předkládáno k věření a následování. „Nu – a jak dlouho to trvalo a jak to dopadlo?“ naznačuje Žantovský možný další vývoj událostí.

Svůj otevřený dopis Ježíškovi uzavírá touto větou: „Tedy milý pane K., chcete-li mi udělat radost, dejte, nechť odejdou, a probůh: ať se nevracejí.“