„Jsem velmi překvapen tím, jak skvěle zareagoval terén. Jasně, byla spousta nedorazů, ale to se týká všech zemí. Lidé popisovali technologický skok kantorů jako úplně neuvěřitelný, jako ve Finsku, ke kterému všichni vzhlíží. Totéž se událo u nás. Objevila se tu vzájemnost, se kterou si učitelé mezi sebou pomáhali, aby nastavili jakoukoliv formu vzdálené komunikace v té naprosto nestandardní chvíli. To je asi nejvíc ‚aha‘ moment,“ uvedl ministr.

Pandemie podle ministra ukázala, že je třeba učivo částečně zredukovat, protože dnes žijeme v situaci, kdy se děti učí nemalé množství vědomostí, které ale v dalším životě příliš neuplatní, takže je dříve či později, a spíš dříve, zapomenou. Cílem by mělo být, aby se toho děti učily o něco méně, ale aby si zapamatovaly o to více věcí, které v dalším životě opravdu uplatní.

Když někdo podobné myšlenky vyslovil ještě před pandemií, čelil podle ministra kritice, že si přeje, aby žáci a studenti zhloupli. Pandemie změnila ještě něco.

„Před krizí, když jsme se bavili o proměně ICT kompetencí, tak nám z odborné veřejnosti někteří ředitelé říkali, že oni ty své starší kolegy z oblastí fyziky, chemie nedonutí užívat digitální technologie. Teď museli do vody skočit rovnýma nohama a titíž říkali, že i tu myšlenku využívat nové technologie ve svém vyučování přijali. A pak máme čísla: Národní pedagogický institut dělá webináře o vzdáleném vzdělávání. Během krize jsme měli 35 tisíc účastníků. Celý minulý rok prošlo těmito programy dohromady 65 tisíc lidí,“ pokračoval ministr.

V koronavirové krizi prý sehrála roli také míra komunikace mezi školou a rodiči. Tam, kde komunikace z jedné, z druhé či z obou stran drhla – tam to se vzděláním dětí nevypadalo tak dobře jako na školách, kde komunikace probíhala lépe.