Dotaz mladíka zněl: „Co při nových, třeba i mimořádných volbách přistoupit ke koalici demokratických, případně pravicových stran, a proč to nevyzkoušet již nyní na komunálních volbách? Zasadila byste se o to v rámci ODS? Vzrostl by tím počet demokratických mandátů, lidí s demokratickým smýšlením...“ nabídl řešení.

Ústupky pro vítězství

„Je správná úvaha spojovat síly, protože vidíme ohrožení dosavadního normálního demokratického provozu,“ pochválila ho Němcová. „První kroky se už opravdu staly. Přáli bychom si, aby to bylo hlubší, ale v rámci možností, jak ty strany jsou schopné ještě ukročit každá ze svých představ. Podařilo se tak do senátních, které budou klíčově důležité, protože budou moct podržet alespoň jednu množinu demokratických politiků v Senátu, když už v Poslanecké sněmovně je matematika úplně jiná v neprospěch těch tradičních stran. Proto se ODS domlouvala s řadou subjektů. Někde kandidujeme a Starostové nestavějí svého kandidáta, aby nebrali šanci tomu našemu. Zase recipročně, tam kde mají Starostové silného, tak ODS nestaví svého kandidáta, aby podpořila šance právě tomu. Totéž se děje například v Brně, kde se domluvilo dokonce více subjektů, a to kvůli rektoru Masarykovy univerzity na senátorský post kvůli Elišce Wagnerové, která se rozhodla, že už nebude kandidovat. Takže je šance, že v Brně by tento post zůstal, ale za tu cenu, že každá strana musí umět slevit. Může mít dobrého člověka, ten může mít svoje vlastní ambice a teď najednou je mu třeba říci – musíš počkat, je tu nějaký vyšší cíl. Což ne vždycky se podaří.“ 

Strany v senátních obvodech by si podle Němcové měly uvědomit, že nemohou hrát jen samy na sebe, ale že je potřeba se takto nějak pospojovat. „Tak to vidím jako první krok. Jestli se ale, ať již v předčasných nebo v řádných parlamentních volbách, podaří vytvořit opravdu předvolební koalici...“ zamyslela se poslankyně.

Senát to (snad) zachrání

Žena z posluchačského portfolia: „Mám syna, který je vaším velkým fanouškem. Jaký máte pohled na možnou reformu voleb do Senátu? A za  jak nebezpečné vidíte komunistické nominace do dozorčích a správních rad státních firem?“

„Obzvláště dnes se ukazuje, že ta druhá komora slouží dobré věci, k tomu, aby to, co předpokládá Ústava ČR, tedy demokratická soutěž a volná, rovná soutěž politických stran, tak Senát je dnes jediné místo, které může tomuto požadavku zcela vyhovět. To, že se konají co dva roky volby ve dvaceti z 81 celkových senátních obvodů a každé dva roky se obnovuje třetina Senátu, tak myslím, že to mnoho lidí nezajímá. Účast v senátních volbách bývá vždy velmi nízká. Pokud je to spojeno, jako letos, s komunálními volbami, tak v prvním kole přijdou ti, kteří budou volit svá zastupitelstva, takže budou volit i senátora. V druhém kole to ale bude třeba deset procent a legitimita toho mandátu je žalostná,“ posteskla si smutně Němcová. „Tak jsem si říkala, že existují země, kde systémy mají tak, že se volí jednou na několik let. Tedy na šest let. Teď ani lidé neví, který obvod volí či nevolí. Kraj Vysočina má pět bývalých okresů a ve dvou proběhnou volby letos na podzim – na Havlíčkobrodsku a na Třebíčsku. Když se zkusmo ptám, když tam přijedu, lidí, tak vůbec netuší, že to tak je. My, kteří žijeme politikou a zajímáme se, to víme.“

A ještě k Senátu: „Pak jsou tam dvě kola. Objevily se názory, že by mohla být volba jednokolová a že by ten první měl 43 nebo 37 a za ním pak uchazeči s menším počtem hlasů, takže první bere všechno. Jednodušší by to bylo, ale že by to přispělo k tomu, aby byl senátor brán vážněji, to nevím. Byla by tam asi nějaká finanční úspora, ale nezdá se mi tak zásadní.  Neměnila bych tedy systém, ten většinový bych ponechala, byť je rozdíl mezi Sněmovnou, která je volena poměrně, protože jinak by ten Senát nedával logiku a mezi Senátem, který je tedy volen většinových způsobem,“ vysvětlila obšírněji.

Komunisté – příliš živá sekta pomatenců

A poté se dostala ke správním a dozorčím radám. Tak to začíná. „Prý – vždyť my nic nechceme, my vládu nesestavujeme, nikomu nic nediktujeme, my jsme proti trafikám. A první, co se ozve, je seznam, trafik pro ‚naše‘ lidi. Jestli někdo teď bagatelizoval působení komunistů v České republice jako něco, co je dávno za námi, že už je to taková sekta, která zanikne sama od sebe, tak to byly hlasy, které neviděly situaci dobře. Teď přesně se nám ukazuje, jak se pomyslně dostávají k moci, s jakou arogancí a nasazením do toho vstupují. Jejich původní představa, která byla před rokem 1948, tak ta zůstává. Ovládnout, ovládat, mít co největší vliv, rozhodovat, táhnout to tím ‚naším směrem“. K tomu patří i ty jejich výhrady, že máme spory s Ruskem, že bychom měli prosazovat zrušení sankcí,“ rozohnila se Miroslava Němcová.

„Prostě pořád ti komunisté zůstávají takoví, jací byli. Oni po té mezihře, kdy si hráli na takové ty demokraty, sice hodně nalevo, ale pořád demokraty, tak teď ukazují, jaká je pravá tvář. Před třemi, čtyřmi lety pořádali výstavku v tom svém sídle komunistické strany o úspěších Severní Koreje, adorovali ten režim. Jeden z jejich významných členů říká, že bychom se tam měli inspirovat, že je tam dobrý systém. Ale protože to zaniklo jako výkřiky pomatenců, kterých si už nevšímáme, tak to lidé víceméně bagatelizovali. Teď se ukazuje, že to nebylo prozíravé. Ta dozorčí místa jsou tím prvním krokem, jako je ta pohádka o jezinkách – dva prstíčky, tři a pak se to v jisté fázi nedá zastavit. Každý proces, který běží, v nějakou chvíli ještě zvrátit jde, ale pak už to jde jen za obrovských ztrát,“ varovala čelná představitelka ODS nejen plzeňskou veřejnost.

Zakázat!!

Následoval dotaz staršího muže: „Před časem zde koketovali sociální demokraté a lidovci také s podporou komunistů. Komunisté jsou už bohužel třicet let v Parlamentu a politici by se s tím neměli smířit. Jsme zřejmě kromě Ruska jedinou postkomunistickou zemí, která nezakázala komunistickou stranu. Proč nebyla zakázána v devadesátých letech? Nebyla k tomu vůle? Vidím to jako zásadní chybu.“