Od začátku koronahysterie si Hnízdil lámal hlavu, kam vláda chodí na všechny ty zákazy. „Proč si můžete nechat ostříhat psa, ale nesmíte ke svému kadeřníkovi? Proč můžete koupit boty pro děti, ale ne pro sebe? Proč můžete jezdit narvanou tramvají nebo metrem, ale lanovka vás nesmí vyvézt na hřebeny Krkonoš? Proč donedávna stačily obyčejné roušky a teď už musí být respirátor FFP2 nebo dvě roušky chirurgické? Proč má být povolený pohyb jen do 20 km od místa bydliště? Proč ne deset? Nebo padesát? Jak vláda ví, že právě tenhle zákaz je potřeba právě teď zavést? Jak zjistí, že funguje?“ zmiňuje výčet svých nejčastějších otázek.

Nebyl však sám, komu to vrtalo hlavou. Podobné otázky si prý kladli i matematici a statistici Tomáš Fürst, Ondřej Vencálek a Jakub Dostál. „To nejsou žádná ‚ořezávátka‘. Tomáš Fürst je učitel matematiky na Univerzitě Palackého v Olomouci (UPOL), člen a zakladatel hnutí 4BIN, Ondřej Vencálek je předseda české statistické společnosti a působí na katedře matematické analýzy a aplikací matematiky UPOL, Jakub Dostál je jednatelem firmy ABRADATAS a independent scholar,“ představuje Hnízdil odborníky. „A co pánové zjistili? Pevně se držte. Kdyby to nebylo k pláči, tak je to k smíchu,“ dodává.

Na vývoji modelu pro hodnocení účinku represivních opatření se podílel mladý český vědec Jan Kulveit z výzkumného pracoviště Institutu budoucnosti lidstva v Oxfordu a poradce vlády ČR. „Zjednodušeně řečeno, vláda vydá nějaký zákaz, po několika dnech prožene sestavu dat matematickým modelem a z něj jí vypadne, jestli byl zákaz účinný. Něco jako kondiciogram z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje,“ pokračuje Hnízdil.

Matematikům z Olomouce to nedalo spát a model podrobili experimentu. Vymysleli vládní opatření, které nikdy nařízeno nebylo, třeba že všichni lidé mají povinně nosit tričko s nápisem „Stop Covid“. Po několika dnech data prohnali modelem Jana Kulveita. „Světe koronaviru, div se, systém jim odpověděl, že se nařízení osvědčilo,“ podotýká Hnízdil.

Jejich korespondence s Janem Kulveitem nedospěla ke shodě. Oxfordský expert svůj model tvrdě brání. „Při čtení jeho textu (viz odkaz níže) se Hnízdilovi vybavila hláška Simony Stašové z filmových Pelíšků: „Teda, to muselo dát příšernou práci. Přitom taková blbost, co?“