Jste lídrem Starostů pro Liberecký kraj pro nadcházející volby v Liberci. V jednom předvolebním rozhovoru jste prohlásil, že s komunisty určitě do vlády nad Libercem nepůjdete. Jak vidíte dnešní komunisty? Jsou jiní, nebo stejní jako před 25 lety?

Popravdě komunistickou stranu moc nesleduji. S lidmi, kteří jsou jejími členy a jsou v libereckém zastupitelstvu, nemám problém. Jsou to pro mě slušní lidé. Ani nevím, jak dalece jsou spjati s tou minulostí. Vidím jediný problém s komunistickou stranou. Že se pořád hlásí k tomu symbolu komunistická. A to symbolizuje naši čtyřicetiletou minulost. A ta nebyla dobrá. Ze začátku to byl teror, vraždění nebo zabíjení, zavírání lidí na dlouhé doby. Prostě ničení životů. Ohraničeno železnou oponou, která bránila lidem ve volném pohybu.

Bylo to čtyřicetileté období lži. Oni nás znova a znova konfrontovali se lží, ale také nás nutili lhát. Abychom mohli pracovat, tak jsme museli jít na 1. máje nebo na odborářskou schůzi. Kdo byl slabší, tak se dal do Svazu československo-sovětského přátelství, kdo byl ještě slabší, dal se ke komunistům. Tím, že se doposud tohoto symbolu komunisté nezbavili, tak se pořád k této lži hlásí. To je diskvalifikuje. Plně respektuji, když je někdo zvolí do zastupitelstva. Ale nikdo po mně nemůže chtít, abych je pak jako zastupitel volil do rady.

Vyrovnala se už česká společnost s touto komunistickou minulostí?

Jsem přesvědčen o tom, že se s ní nevyrovnala. Ale to vyrovnání mělo začít právě u komunistické strany. Jsme tou lží tak zasaženi, že až mladí lidé, kteří tu dobu nepoznali, dokáží odlišit lež od pravdy. Podívejme se na nápis, který je stále na Šaldově náměstí. Kde stojí „Mír národům celého světa“. Vždyť to je klasická ukázka komunistické lži. Napíše se „Mír národům celého světa“, a přitom jsme aktéři studené války, máme tady jaderné zbraně i okupanty. A hlásáme mír pro všechny národy světa. To je lež jako věž. Kdybychom to měli srovnané v hlavě, tak by nás teď vůbec nenapadlo za městské peníze tento nápis opravit. Zdá se, že je to blbost. Ale tady to začíná. Můžu pokračovat korupcí. Ta přece nezačala až po listopadu 1989. Narodila se už za komunistů. Pouze se nepočítala v milionech, ale ve stovkách tisíc. Chtěl jste koupit pračku? Bylo to nedostatkové zboží. Takže jste musel jít dozadu do obchodu a dát někomu úplatek. A to bylo tehdy tak samozřejmé. Ale dnes i ta drobná korupce stále je. Ale hlavně přetrvává v myšlení. Když to dají všichni, tak to dám taky. Přeci nebudu „škodnej.“ To je přirozený důsledek korupčního myšlení. Po listopadu se začaly úplatky počítat na miliony. Ale je to důsledek předchozího myšlení „přece nebudu blbej“. Mluví se hlavně o korupci ve veřejném sektoru. Ale ona je i v tom privátním. Zkorumpujete ve velké firmě někoho, kdo má na starosti nákupy, šábnete se s ním a už to jede. Akcionář se to nikdy nedozví.

Seriál ParlamentníchListů.cz: Osobnosti, které jsme vyzvali k hodnocení posledních 25 let v naší zemi