Hostem Xaverova pořadu Xaver a host v Českém rozhlasu byl herec Jan Kraus. Na začátku pořadu Xaver prozradil, že Jan Kraus byl ve mnoha věcech průkopníkem. „Například v podnikání, pane Krausi, já jsem se to dočetl všechno v té vaší knížce Můj soukromý business, vy jste byl účetní, vy jste byl úplně normální účetní,“ prozradil Xaver. Kraus odpověděl, že úplně normální ne. „Já jsem byl jaksi Kraus a účetní, ale udělal jsem si kurz na podvojné účetnictví, což bylo něco smrtelného, protože jsem se musel naučit to podvojné účetnictví,“ vysvětlil Jan Kraus. S tím měl trošku problémy, neboť nebyl v matematice a statistice nejsilnější. „Teoreticky to mohlo být tak, že kdybych potřeboval účetnictví, tak bych k vám přišel, přinesl krabici od bot a řekl: Pane Krausi, dejte to nějak do kopy, udělejte výplaty, prosím vás…“ „Musel byste přijít brzy, protože já byl brzy přetížený,“ odvětil Kraus. Prý měl toho tolik, že si dával budík nejen na vstávání, ale nastavoval si ho i na to, kdy si má jít lehnout. „Technickým výdobytkem té doby byl fax, takže já jsem nutil ty firmy, ať mi to posílají faxem ty podklady. To se zvrhlo v to, že já měl takový kvalitní fax kvůli tomu, no a ten se vůbec nezastavil. Já jsem ráno začal dělat účetnictví a večer vedle mě byla hromada toho faxového papíru, jak to posílaly ty firmy, abych to zpracoval,“ prozradil Jan Kraus své peripetie.

Dále tehdejší účetní a daňový poradce Jan Kraus vyprávěl o tom, že tehdy na začátku 90. let byl pouze jeden zákon o dani z příjmu, který definoval podnikání a byl jeden formulář. „A kde se to vzalo u vás, proč jste nebyl filmový producent?“ ptal se Luboš Veselý. „Já nechtěl, já byl šťastný, že jsem mohl dělat, co mě napadne, mě napadlo… Já si nazval tu firmu Compservis. Já nevěděl, co to přesně bude, ale že to budou služby s počítačem. Říkal jsem si, že to je moje přednost, že to s ním docela umím a ona to byla tehdy má přednost, no ale v této oblasti se to tak využít nedalo, ale já dělal daně a účetnictví, to jsem dělal dva roky nebo jak dlouho než jeden z mých klientů… a mně nabízeli, abych se stal exkluzivním účetním některé firmy, říkali, že mi dají ohromný plat, ať pracuji jenom pro ně, ale já nechtěl, já miloval tu svobodu, tak jeden z klientů mi řekl, jestli s ním nechci dělat stavební veletrh konkurz a já jsem řekl, že s velkou chutí,“ vyprávěl Kraus.

Dále se přešlo právě na téma veletrhů, které Jan Kraus začal organizovat. I k tomu měl Kraus historky. „Vy jste byl přesvědčen o tom, že se z vás stane velkopodnikatel?“ zeptal se Xaver. Prý o tom však tak neuvažoval. „Já byl šťastný, že je svoboda, že si mohu dělat, co chci, tak jsem nechal hraní a říkal jsem si: Teď si můžeš vyzkoušet, co chceš. To jsem dělal a náhoda mi přinesla příležitost dělat konkurz v Itálii, no tak to bylo fantastický,“ popsal Jan Kraus. Bylo to pro něj úžasné i z hlediska cestování. „Já jel Škodou Favorit do Rimini a z Rimini, což nebylo auto na tyto business cesty, se pak ukázalo, jsem asi tři dny ležel, protože jsem měl něco se zády a do toho, protože celou cestu pršelo, tak ty stěrače mi v tom favoritu jezdily ještě tři dny před očima,“ zasmál se jak Xaver, tak host Jan Kraus. Nakonec však prý tu zakázku vyhráli, ale jednání s Italy mělo mít zajímavý průběh. „My jsme před nimi tajili, že jsem herec. Takhle, oni věděli, že jsme tady zvířata po roce devadesát osvobození, to věděli, ale my jsme s kolegou považovali za hrozně nebezpečný, aby zjistili, že jsem byl herec. Takže všechny materiály, kde by se to mohlo projevit, jsme uklízeli a dávali stranou. Já ale v té době nehrál, takže nic moc nehrozilo,“ popisoval herec.