Násilné protesty ve Velké Británii, které vypukly po útoku v Southportu na severozápadě Anglie, při kterém útočník zavraždil tři děti, se dále vyostřují. Zatímco protestující proti masové migraci a islámu zaútočili na hotel v anglickém Rotherhamu, který má sloužit k ubytování žadatelů o azyl, docházelo v mnoha městech také na střety jejich odpůrců. „Alláhu akbar,“ křičeli lidé zakrytí maskami nebo v kuklách v Boltonu, načež se vrhli na skupinu, která mávala anglickými vlajkami. Britský premiér Keir Starmer již krátce po dění v Rotherhamu varoval, že „krajně pravicová lůza“ bude „litovat“. „Tato vláda se s nimi vypořádá,“ řekl.

Násilné protesty v britských městech inicioval pondělní útok v anglickém Southportu, během nějž útočník nožem pobodal v taneční škole několik dětí a dva dospělé, přičemž tři dívky ve věku 9, 7 a 6 let útok nepřežily. Jak se později ukázalo, za útokem stál 17letý syn přistěhovalců z Rwandy, jenž se narodil již v Británii.

Současné protesty byly podníceny dohady o údajné spojitosti útočníka s islámem, jelikož se zprvu úřady rozhodly podobnosti o pachateli kvůli jeho věku utajit. Dle deníku The Telegraph dohady o útočníkovi podněcovalo například „obskurní ‚zpravodajství‘ napojené na Rusko“. Poté, co policie vyvrátila, že se jednalo o útočníka napojeného na islám, ovšem nepokoje neustaly. Naopak se jako lesní požár šířily Velkou Británií.

K nepokojům se vyjádřil i Larry Elliott, ekonomický redaktor serveru The Guardian. Ministryně financí za Labouristickou stranu Rachel Reevesová tento týden vyrazila do USA s cílem nalákat do Velké Británie americké investory. Elliot pochybuje, že se jí to podaří. „Vzhledem k tomu, že každou noc dochází k rasistickým nepokojům, možná není nejlepší čas prohlašovat, že Británie je otevřená obchodu,“ poznamenal.

Podle Elliota investory odradí zprávy z Velké Británie. „Na druhé straně Atlantiku se pravděpodobně objeví zpráva, že Británie je zaplavena násilnictvím, že xenofobie bují a že ekonomika země je rozbitá,“ napsal s tím, že vláda byla zaskočená nepokoji a neuvědomuje si jejich rozsah.

Elliot si nemyslí, že je Británie na pokraji nevyhnutelné občanské válce, jak psal na své síti X Elon Musk. Podle něho je ovšem varující, že od cesty do Velké Británie odrazují Nigérie, Austrálie nebo Indonésie. „Nenávist projevovaná na ulicích byla odporná a šokující a hrozí, že vážně poškodí mezinárodní pověst Británie,“ varuje novinář.

Elliot se ptá, zda za nepokoji stojí výtržnosti pravicových extrémistů srovnatelné s fotbalovými hooligans, nebo zda jde o příznak hlubší krize zasahující širší společnost. „Pokud je to to první, tvrdé tresty pro pachatele mohou fungovat. Pokud je to to druhé, je tu mnohem větší problém a bouchání do lidí a jejich zatýkání nebude stačit k obnovení harmonie v mnoha částech Anglie, kde propuklo násilí,“ napsal Elliot.

A hned dodal, že si není jistý, jestli je řešením trestání sociálních sítí a obviňování, že za to mohou ony, když se přes ně protestující domlouvají. „Zásah proti společnostem sociálních médií, které byly obviněny z toho, že pomáhaly pachatelům organizovat jejich činy, také není nejlepším řešením.“

Elliot se ptá, zda nepokoje nezpůsobily sociální rozdíly ve společnosti a nárůst chudoby. „Bylo by nepochybně snazší rozhodnout se, že jde pouze o vykořenění několika stovek shnilých jablek, protože se tak vyhne nutnosti řešit ožehavější problémy, jako je nerovnost, nárůst chudoby v produktivním věku a dopad imigrace na platy a mzdy.“

A položí si klíčovou otázku. Je Velká Británie zemí, kde se veřejnosti může chopit „krajní pravice“? Podle novináře ano. „Zjednodušeně řečeno: Je Británie zemí, kde jsou podmínky zralé na to, aby ji mohla využívat krajní pravice? Odpověď je bohužel taková, že pravděpodobně ano.“

Chudoba z Velké Británie nemizí, stejně tak se nedaří likvidovat dětskou chudobu. „Chudá místa zůstala chudými a bohatá místa bohatými. Co se týče dětské chudoby, věci se zhoršily. V letech 2014–2015 bylo 19 z 20 ohnisek dětské chudoby v Londýně, ale v letech 2022–2023 zůstaly v hlavním městě pouze tři a zbytek byl rozdělen mezi severozápad a West Midlands,“ novinář zdůrazňuje, že neziskové organizace na tento problém upozorňují dlouhodobě.

V bohatých částech země nedošlo k nepokojům. „Nedošlo k žádným nepokojům na místech, jako je Cambridge, žádné útoky na žadatele o azyl ve Winchesteru nebo St Albans – a není těžké pochopit proč. To jsou části země, kde mají lidé dobře placenou práci a pohodlný život, a kde největším důvodem k obavám je, zda se v rámci plánu výstavby labouristů vybudují kousky zeleného pásu,“ ukazuje Elliot a poznamenává, že pokud ministryně financí sežene v USA investice, ty půjdou právě do těchto míst, kde se už nyní soustředí kapitál.

A dovozuje, že investiční peníze rozhodně nepůjdou do oblastí nejsilnějších nepokojů. A to navzdory tomu, že právě tato místo potřebují peněz nejvíc, aby se zbavila chudoby a sociálního znevýhodnění. „To vše jsou klasické příklady postindustriální Británie – míst, kde bylo v 80. a 90. letech vytrženo srdce jejich ekonomik a kde byly továrny nahrazeny callcentry a distribučními sklady. V důsledku úsporných opatření zavedených po volbách v roce 2010 utrpěly více než většina ostatních,“ varuje novinář.

V místech nejsilnějších nepokojů dekádu nerostla reálná mzda, životní náklady rostly setrvale, popisuje Elliot. Pokud se do této směsi přimíchal rekordní nárůst imigrace z roku 2022, dočkali se Britové velmi výbušné sociální směsi, kterou teď musí hasit. „Toto jsou města, která hlasovala pro brexit v očekávání, že se věci změní, a nestalo se tak.“

Podle Elliota tak za nepokoji nestojí vražda tří děvčat a vzrůstající násilí lidí s migračním pozadím, ale sociální nerovnost. „Víra ve stát je na nejnižší úrovni. Respekt k policii vyprchal. Žadatelé o azyl a obecněji migranti se stali obětními beránky nespokojenosti,“ dovozuje Elliot.