6. června 1944 proběhlo velké spojenecké vylodění v Normandii. Šlo o největší vyloďovací operaci v dějinách lidstva. Západní spojenci na severu Francie otevřeli druhou frontu proti nacistickému Německu, které v roce 1940 porazilo spojené vojenské síly Francouzů a Britů.

Přestože od onoho dne uplynulo již 80 let, boje druhé světové války mohou být užitečné i pro dnešní dny, kdy Rusové již třetí rok prostřednictvím vojenské agrese decimují svobodnou Ukrajinu.

Historik a vojenský analytik vystupující na sociálních sítích pod přezdívkou Big Serge poznamenal, že vylodění v Normandii bylo z hlediska spojenců velmi úspěšnou operací, při které zemřelo mnohem méně vojáků, než spojenecké velení původně předpokládalo.

„V kolektivní paměti mě na dni D zaujala jedna věc: Lidé mají tendenci zdůrazňovat, jak krvavý byl útok na pláž, ačkoli ve skutečnosti byly ztráty jen zlomkem očekávaných obětí. Lidé instinktivně cítí, že bez krve není obětí,“ napsal historik na sociální síti X s tím, že dnes jsou čtyři pláže v Normandii popisovány jako krvavá pole. Big Serge popsal realitu relativně nekrvavého vítězství v dnešní představě jatek na plážích.

„Americké ztráty v Pattonově tažení v Lorraine byly doslova 10x větší než při vylodění v Normandii. Ale kolik lidí si pamatuje útok 3. armády na Mety?“ zeptal se Serge na závěr své úvahy.

Vojenský analytik Tyler Weaver se v souvislosti s dnem D vrátil až do roku 1940, kdy se britské a francouzské síly přesunuly do Belgie, protože v souladu se zkušeností z první světové války Britové i Francouzi počítali, že se Hitlerovy jednotky zastaví již v Belgii a k bojům na francouzském území vůbec nedojde.

Jenže jednotky wehrmachtu Francouze a Brity obešly přes Ardeny, zaskočily a obklíčily, elitní francouzské jednotky zničily a Britům umožnili prchnout na všech dostupných člunech, lodích a jiných podobných plavidlech do ostrovního království.

Podle Weavera z případů let 1940 a 1944 existuje ponaučení vhodné i pro dnešní dny.

„Je to relevantní, protože se nedávno objevily zprávy, že NATO plánuje zopakovat velkou operační chybu z roku 1940 a v případě války s Ruskem vrhnout vojáky – pravděpodobně velké množství vzhledem k rozsahu nepřátelských sil, kterým by čelilo – do pobaltských států a Finska. Jak jsem poněkud pitoreskně podotkl v jednom z předchozích příspěvků, pobaltské bojiště je sice operační bokovka – ale přílišná angažovanost v něm prostřednictvím ‚ultra-forward‘ strategie (v tuto chvíli pravděpodobně ani ne obranné) je také skvělým způsobem, jak prohrát válku tím, že klíčové síly uvíznou v Karélii a budou uvězněny v Kuronské kapse 2.0, zatímco Rusové, řekněme, prolomí oslabený střed NATO a projdou severoevropskou plání do jeho politického a ekonomického těžiště v západním Německu a Beneluxu. Jsem si jist, že Rusové by byli nadšeni, kdyby ke svému vítěznému průvodu 20. století v Berlíně a 19. století v Paříži přidali ještě vítězný průvod 21. století v Bruselu,“ poznamenal.

Pokud se představa vítězících Rusů v ulicích Bruselu jeví jako šílená, měl by se podle analytika zamyslet nad tím, že kdyby někdo ve 20. letech, ale i ve 30. letech 20. století nahlas řekl, že Francie bude německou armádou v příští válce během pár dní rozdrcena, byl by též považován za šílence a možná by dostal i jednu do zubů.

On this 80th anniversary of D-Day, a post about why it was necessary to begin with... and the strategic lessons it can teach us today.

The Western Allies had to float an invasion fleet across the English Channel in 1944 because the Old Entente was defeated in France in 1940.??… pic.twitter.com/v2Y8jhDiKI

— Armchair Warlord (@ArmchairW) June 7, 2024