Jaroslav Vodička znovu obhájil svůj post Českého svazu bojovníků za svobodu většinou hlasů. Je přitom znám kontroverzními kroky jako proslov v Terezíně nebo k udělení medaile pro Zdeňka Ondráčka (KSČM). Jak jeho znovuzvolení vnímáte?

Je to především velká ostuda celé této organizace, ve které je jistě celá řada poctivých lidí, kteří si něčím prošli, ale osobně to považuji za ostudu pro Svaz bojovníků za svobodu. Na druhé straně mě to zase tolik nepřekvapuje, protože tato organizace byla i předmětem mého zájmu především ve vztahu k různým tajným službám. Hned po 17. listopadu byli v kontaktu s lidmi z konzulátu Ruska a skutečně organizovali akce, u kterých byli přizváni lidé například z Klubu českého pohraničí, Komunistický svaz mládeže a další extremistické organizace. Takže já znám několik osob, které z organizace v Přerově vystoupily právě na základě toho, že předsedou je tento nechvalně známý, tehdejší komunistický agent Vodička. Je to ostuda organizace, to je můj názor a je to věcí organizace, která si ho zvolila.

Jak si tedy vysvětlujete, že byl znovu zvolen po všech těch potížích včetně nejasností kolem financování?

Svaz bojovníků za svobodu byl od svého pradávného vzniku pod kontrolou Státní bezpečnosti a především tam byly výrazné kontakty sovětských tajných služeb, dnes ruských, protože v organizaci je mnoho členů, kteří vzpomínají na minulost a jsou milovníky starých pořádků. Je tam několik lidí, které jsem i já odhalil, kteří byli v předsednictvu a dostali se až do pozice generálů přesto, že spolupracovali se Státní bezpečností. Za komunistického režimu byli dokonce ve vedoucích pozicích a dostávali se i na vedoucí místa na stavební práce v Libyi, kdy vedli stavební dozor a další věci.