Pane Martinče, v posledních dnech se objevilo hned několik protichůdných zpráv stran dalších bezpečnostních opatření proti šíření covidu-19 v Česku. Jak jako člověk a občan vnímáte tu současnou situaci?

Tak já jsem samozřejmě jako většina z nás odkázán na názory a rozhodnutí těch kompetentních osob. A ta nařízení jsem vždycky ochoten plnit a respektovat. Co mně ale trochu vadí – a vy jste to už ostatně sám naznačil – že ty názory expertů i politiků jsou často zcela protichůdné. Naposledy to byla přece diskuze o rouškách, kde si tito lidé, kteří by měli být jednoznačně jednotní, dosti protiřečili.

Vy sám máte nějaký problém s nošením roušek?

Já osobně vůbec ne, můj názor je, že by ty roušky být měly. Ale jak už jsem říkal, respektuju rozhodnutí vlády a myslím si, že bychom to měli dělat všichni a chovat se zodpovědně. To je principiálně stejné, jako když trenér vede mužstvo a rozhoduje o všem, co se v něm děje, prostě má tam to poslední slovo, je to na něm. Tak to tedy také ponechme na těch lidech, kteří jsou teď nahoře a rozhodují o tom, ať řeknou, co se bude nebo nebude dít ohledně roušek a dalších věcí ve spojitosti s koronavirem.

Jak podle vás zatím zvládá kabinet Andreje Babiše tu krizovou situaci, trvající de facto už od konce února?

Na to se těžko odpovídá, protože my vlastně nemáme žádné srovnání – žádná podobná věc tu mnoho let nebyla. Vláda se s tím dle mého soudu prozatím vyrovnala vcelku dobře, ale nemá to od začátku vůbec jednoduché. Samozřejmě že se vždycky najde někdo, kdo přesně ví, jak to dělat lépe. Otázka ale je, zda chceme kritizovat nebo jít dopředu.

Během posledních měsíců jsem hovořil s několika lidmi, kteří tvrdili, že doba „postcovidová“ přinese také jisté přehodnocení žebříčku hodnot – to znamená, že naší společnosti přestanou vládnout peníze a lidé si uvědomí, že důležitější jsou v životě i jiné věci rázu duchovního. Je hodně naivní věřit v něco takového?

Že se něco už změnilo a měnit ještě nepochybně bude, to je celkem jasné. Ale tohle je – aniž bych chtěl brát někomu iluze – skutečně dosti naivní představa, protože lidé se zkrátka nemění.

Zanedlouho si připomeneme jedno poměrně přelomové výročí – a sice 11. září 2001 – což je datum, které fundamentálně změnilo svět, ve kterém žijeme. Naše soukromí a naše svoboda ustupují bezpečnosti. Dost možná se tento vývoj nyní umocní i konsekvencemi koronavirové pandemie. Co myslíte?

Na to lze těžko odpovědět. Já se domnívám, že i v současné době – a jak to bude dál, to samozřejmě nechci předjímat – si každý z nás tu svobodu a vůbec takovéto osobní soukromí může zachovat a uhájit. I když je fakt, že někdy je to tedy opravdu pořádná honička.