Březen 1939 – Francie a sousedé Československa

Z hlediska září 1938 a března 1939 se v médiích objevuje řada bájí, avšak nikde se nevyskytuje jasný přehled potenciálu více či méně zúčastněných zemí z hlediska bojových možností. Jedná se o Německo, Francii, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávii a SSSR. O Británii nemá smysl se příliš rozepisovat, protože její možnosti efektivně zasáhnout do boje se jak v roce 1938, tak v následujícím blížily nule. Podobná situace byla z hlediska Jugoslávie, která se koncem třicátých let snažila ze závazků vůči ČSR uvolnit; a v podstatě také SSSR, kde neexistovala společná hranice s ČSR a pravděpodobnost zásahu byla velmi nejistá, pokud vůbec jaká.

Podle některých historiků Stalin přesně odhadl vojenské možnosti a záměry velmocí, které měly zájem na obrácení Německa za pomoci Polska vůči SSSR. Proto již v průběhu roku 1938 omezil pomoc republikánskému Španělsku jako první krok ke snížení napětí ve vztahu k Německu. Počty techniky uváděné v článku nemusí být zcela přesné. Období mezi říjnem 1938 a březnem 1939 dělí konec roku, přičemž výrobní údaje se obvykle udávají za kalendářní rok. Není rovněž vždy jasné, kolik techniky armády převzaly a kolik mělo vycvičené osádky.

Německo

Ve druhé polovině třicátých let byla rozloha státu 470.900 km² a počet obyvatel přesahoval 66 milionů. Délka hranice s Československem byla 1238 km před záborem Rakouska, po něm o 558 km delší. Až na malé výjimky se jednalo o etnické Němce. Samostatnou část státu tvořilo Východní Prusko, obklopené Polskem. Tato enkláva byla velká zhruba jako Slovensko. Ve svobodném městě Danzig (Gdaňsk) na polském pobřeží žilo přes 400.000 Němců mimo polskou jurisdikci.

Od roku 1935 bylo realizováno urychlené zvyšování počtů armády, horečné zbrojení a militarizace celé společnosti. Veškerá mládež se v rámci různých organizací systematicky připravovala na válku. Totéž platilo pro značnou část dospělého mužského obyvatelstva, pokud nesloužilo v armádě, letectvu, nebo námořnictvu. Politická opozice buď kapitulovala, skončila v koncentračních táborech nebo emigrovala. Pseudosocialistický režim měl podporu většiny obyvatel. Záborem Rakouska bylo získáno 84.000 km² a 6.770.000 obyvatel, vesměs etnických Němců a částečně zněmčelých Čechů a dalších Slovanů, a 4 moderně vyzbrojené divize. K tomu rakouské zbrojovky a doly. Vzniklo přímé spojení s fašistickou Itálií.

V případě konfliktu s Československem mohlo Německo počítat s pomocí většiny německé (samozvané sudetoněmecké) menšiny v českých zemích, přičemž na německém území z nich byly vytvořeny útvary v počtech, které odpovídaly dvěma pěším divizím. Německé ozbrojené síly, zjednodušeně armáda, byly tvořeny jedním národem s jedním jazykem, a do značné míry i jednou agresivní a rasistickou ideologií, což zvyšovalo efektivitu jakékoli bojové činnosti.