Na prvním místě se Klaus vyjádřil k návštěvě na Slovensku, kde se poklonil památce prvního slovenského prezidenta Michala Kováče. Klaus při této příležitosti zavzpomínal, jak probíhalo rozdělení Československa.

„To, že se po svém získání funkce slovenského prezidenta (od Mečiara) s Mečiarem tvrdě rozešel, by nemělo zakrývat fakt, že v názoru na společný československý stát byl tvrdě na straně těch, kteří chtěli rozchod – daleko více než tehdejší slovenský předseda vlády Vladimír Mečiar. Lidé u nás to nevědí. Na Slovensku asi také ne. Do jeho prezidentování moc nevidím – měl jsem jiné starosti a on tehdy jednal nikoli se mnou, ale s Václavem Havlem. O nějaké idylce ve slovenské politice se v 90. letech určitě nedalo mluvit, ale nebylo to v žádném případě černobílé, nebylo tam v krystalické formě ztělesněné dobro a zlo,“  píše Klaus.

„Říkám to proto, že takto bylo toto téma při pohřbu prezidenta Kováče dnešním prezidentem Kiskou nastoleno. Nemohu souhlasit ani s tím, že to bylo tak černobílé, ani s tím, že byl naprosto neznámým a bezprecedentním způsobem narušen pohřeb – smuteční mše v bratislavské (mimochodem, moc krásné) katedrále. Sedět v první řadě – jako dobrovolně přišedší host ze sousedního státu, jako někdo, kdo si vzhledem k mimořádnosti česko-slovenských vztahů netroufl, ač složitě odříkal dvě důležité akce, na pohřeb prvního slovenského prezidenta nepřijet – a být vystaven útočné, přepolitizované řeči, jsem si nezasloužil. A neměl jsem to zapotřebí,“ brání se dál český exprezident.

Celý text najdete zde