Na prvním místě se Klaus vyjádřil k návštěvě na Slovensku, kde se poklonil památce prvního slovenského prezidenta Michala Kováče. Klaus při této příležitosti zavzpomínal, jak probíhalo rozdělení Československa.

„To, že se po svém získání funkce slovenského prezidenta (od Mečiara) s Mečiarem tvrdě rozešel, by nemělo zakrývat fakt, že v názoru na společný československý stát byl tvrdě na straně těch, kteří chtěli rozchod – daleko více než tehdejší slovenský předseda vlády Vladimír Mečiar. Lidé u nás to nevědí. Na Slovensku asi také ne. Do jeho prezidentování moc nevidím – měl jsem jiné starosti a on tehdy jednal nikoli se mnou, ale s Václavem Havlem. O nějaké idylce ve slovenské politice se v 90. letech určitě nedalo mluvit, ale nebylo to v žádném případě černobílé, nebylo tam v krystalické formě ztělesněné dobro a zlo,“  píše Klaus.

„Říkám to proto, že takto bylo toto téma při pohřbu prezidenta Kováče dnešním prezidentem Kiskou nastoleno. Nemohu souhlasit ani s tím, že to bylo tak černobílé, ani s tím, že byl naprosto neznámým a bezprecedentním způsobem narušen pohřeb – smuteční mše v bratislavské (mimochodem, moc krásné) katedrále. Sedět v první řadě – jako dobrovolně přišedší host ze sousedního státu, jako někdo, kdo si vzhledem k mimořádnosti česko-slovenských vztahů netroufl, ač složitě odříkal dvě důležité akce, na pohřeb prvního slovenského prezidenta nepřijet – a být vystaven útočné, přepolitizované řeči, jsem si nezasloužil. A neměl jsem to zapotřebí,“ brání se dál český exprezident.

Celý text najdete zde

Jak se při pohřbu chovat prý Klaus předvedl při posledním rozloučení se svým předchůdcem v úřadě Václavem Havlem. Ačkoli prý s Havlem takřka v ničem nesouhlasil, na pohřbu si to nechal pro sebe. Byl proto rozhořčen a smuten z toho, že na Slovensku tomu bylo jinak.

Druhou zastávku absolvoval Klaus v Bruselu, kde představil knihu Stěhování národů přeloženou do vlámštiny. Při cestě do Bruselu si přečetl texty z New York Times a nestačil se divit, jak prý Američané diktují Evropské unii, co by měla dělat. Tedy pokud jde o Brexit.

„Fascinovalo mne něco jiného – americké blahosklonné vládnutí světu, naštěstí už jen západnímu. Hlavní komentář New York Times se jmenoval ‚EU by měla být ohledně Brexitu pevná‘. New York Times radí či spíše diktuje – Británii by nemělo být dovoleno, aby si vybírala, co si z pravidel EU ponechá! Považuji tyto názory, a jejich formu, za typickou americkou neomalenost. Oni, z New Yorku, trvají na ‚nedělitelnosti‘ čtyř základních EU svobod. To je úžasná americká starost, snad by byl Trump jiný,“ doufá druhý český prezident.

V Bruselu se prý ke Klausovi v médiích nechovali příliš přátelsky. Před rozhovorem, který poskytl, bylo připomenuto vystoupení Václava Klause na půdě Evropského parlamentu, při kterém se řada europoslanců zvedla a odcházela ze sálu.

Nakonec se Václav Klaus vydal do Drážďan, kde hovořil o migraci. Německá Alternativa pro Německo (AFD) se tu těší nemalé podpoře. Pohybuje se okolo 22 procent. Možná je to proto, že se postupně odhlíží od toho,  že demokratické instituce mají odrážet vůli lidu.

„Často mluvím o dedemokratizaci Evropy, protože Evropa nemá žádný demos, žádný lid, žádný Volk. To je má standardní formulace. Netušil jsem, že německý ministr financí, jeden z hlavních politiků současného Německa, Schäuble veřejně (a opakovaně) obhajuje názor, že pro demokracii v Evropě není potřeba Volk (lid), ale že stačí Bevölkerung (obyvatelstvo). To je významná politologická inovace, samozřejmě děsivá. To je důležitý nákrok k přijímání migrantů do Evropy – rychle se stanou složkou Bevölkerung, složkou evropského obyvatelstva. Nic evropského – civilizačně, kulturně, myšlenkově – v nich být nemusí,“ kroutí hlavou nad situací v EU Klaus.