„Německo, tak jak je jeho zvykem, exceluje v nevojenské pomoci,“ popsal berlínský zpravodaj reakci spolkové vlády, která prý s Ukrajinou sympatizuje. Dodalo množství zdravotního materiálu a hlavně finanční pomoc.

Z různých důvodů ale Německo projevuje určitou zdrženlivost v ukrajinském konfliktu s Ruskem. Ty důvody jsou jednak historické (trauma z nacistických časů) a jednak naopak navýsost aktuální - energetická závislost na Rusku.

Pětapadesát procent německé spotřeby plynu pochází z ruských nalezišť.

V posledních hodinách ale podle Jonáše dochází ke změnám postoje.

Vláda si nechala udělat audit, co by se stalo, kdyby Rusko přestalo plyn do Evropy dodávat zcela. „A výsledek zní, že Německo by přinejmenším tuto topnou sezónu přežilo,“ hlásil nadšeně redaktor Jonáš. Zásoby a dodávky z jiných zdrojů by prý Německu stačily.

„A to dává německé straně do ruky volnost,“ vysvětloval s tím, že Německo už není tolik vydíratelné.

Německý průmysl podle něj cítí určité rozpaky, které se mohou projevit třeba při vyjednávání o sankcích proti Rusku.

Ale souhlasil s kolegou Michalem Kubalem, že útok na Ukrajinu představuje zlom, který „i pro ty největší zastánce bude znamenat definitivní stop“. Ale bude prý potřeba ještě několik hodin, aby si to uvědomili.

Ještě minulý týden tam prý byla velká neochota, třeba němečtí věřitelé se báli o své peníze, pokud bude Rusko odstřiženo od světového finančního systému. A zmínil též obrovské filiálky velkých německých firem, které v Rusku mají statisíce zaměstnanců.

„To, co se stalo v minulých hodinách, to je něco naprosto neobvyklého a ta mentalita se právě v těchto chvílích mění,“ myslí si Jonáš.

Pro kancléře Scholze je to prý ale velká facka, protože byl tím posledním státníkem v Evropě, který se snažil s Putinem vyjednávat. „Ano, seděl s ním za tím dlouhým stolem,“ připomínal ze studia Michal Kubal. Podle berlínského zpravodaje teď Scholz bude muset obhájit svou pozici světového státníka a bude to mít velmi těžké.

„Hraje se o duši německých voličů, kteří jsou velmi otevření k jednání s Ruskem v rukavičkách,“ připomíná. V posledním průzkumu téměř polovina Němců žádalo vstřícnou politiku vůči Rusku.

To byl základ německé politiky až do dnešního dne, nyní se prý budou muset zamyslet politici i voliči.

Po ruském útoku na Ukrajinu ale prý v politice panuje konsensus. Kancléř Scholz odmítl ruskou invazi, vicepremiér Habeck, mající pod palcem energetiku, hovořil o tom, že se stalo nemyslitelné, a Putina prý odsoudila dokonce i „proruská AfD“.

Zvláštní kapitolou německé politiky vůči Rusku je aktuálně osud Gerharda Schrödera. Bývalý kancléř za sociální demokracii po odchodu z čela vlády pracoval jako šéf projektu Nord Stream 2, ve kterém byl formálně zaměstnancem ruského energetického gigantu Gazprom. A aktuálně je členem vedení společnosti Rosněft.

Jonáš k tomu řekl, že právě tato společnost nechala téměř na dno vyschnout evropské zásobníky plynu a že to určitě byla energetická příprava na ruskou agresi vůči Ukrajině.

Teď je otázkou, zda se bývalý předseda německé vlády nestane předmětem západních sankcí.

Nord Stream 2, plynovod pod mořem mezi Ruskem a Německem, německá vláda dala k ledu už na počátku týdne. Ten ještě nebyl spuštěn, takže jeho plyn prý Německu vůbec chybět nebude.

Ani vicepremiér Habeck ale nebyl ochoten říci, že projekt plynovodu je dán k ledu natrvalo. Prozatím je jeho certifikace „pozastavena“.