„Vážení Pražané, vážení návštěvníci Prahy. Dnes je to dvacet let ode dne, kdy jsme vstoupili do Severoatlantické aliance, NATO. Byl to jeden z klíčových kroků, kterým jsme potvrdili naše směřování na Západ a posílili svou obranyschopnost. Jako zástupce vedení města bych si tímto s vámi rád připomenul tento významný den. Děkuji za pozornost a přeji šťastnou cestu,“ znělo v úterý z amplionů v pražském metru.

Primátor Zdeněk Hřib pak stejné poselství Pražanům a návštěvníkům proslovil i v angličtině. Sám tento proslov, vysílaný v metru každou čtvrthodinu, nazval „speciální připomínkové hlášení“ a za nápad na sociální síti dojatě děkoval radní pro kulturu Haně Třeštíkové.

Cestovali jste dnes metrem? Potom jste mohli slyšet speciální připomínkové hlášení k 20. výročí vstupu ČR do #NATO.
Pokud jste ho nestihli, můžete si ho pustit tady v příspěvku. ??
Děkuji kolegyni @hankatrest za nápad! ?? pic.twitter.com/H0qvLy9uJH

— Zdeněk Hřib (@ZdenekHrib) 12. března 2019

Je třeba dodat, že výroční zdravice primátora nebyla jediným bodem oslav NATO v pražské veřejné dopravě. Tramvaje zase jezdily vyzdobené dvěma vlajkami – českou s klínem a modrým praporkem NATO.

Sama Třeštíková se vyznala sociální síti ze svého štěstí podobně vypjatě: „Pražané mohou být hrdí, že Česká republika do struktur NATO pevně patří. Jsem ráda, že radní souhlasili s mým návrhem, abychom si významné výročí připomněli i v hromadné dopravě. Já se tramvají svezu s mimořádnou hrdostí.“

Jsem hrdá, že Česká republika patří do @NATO ! A děkuji pražským radním za spolupráci, díky které si významné výročí připomínáme i v tramvajích a v metru. Je přece co slavit! @Adam_PrahaSobe @PrahaEU @PRAHASOBE @ZdenekHrib #20letvNATO pic.twitter.com/UM4jdByoF0

— Hana Třeštíková (@hankatrest) 12. března 2019

Připomínkové hlášení však pro mnohé bylo spíše připomínkou úplně jiných časů. Nebo přesněji, bylo prý ještě angažovanější, než bylo i v té době standardem.

Právnička Klára Samková si vzpomněla, že něco podobného zažila naposledy nejspíš na Prvního máje v roce 1975. V dalších letech se prý do takovýchto zdravic nepouštěli ani komunisté. „Téma NATO je na samostatnou, velmi obezřetnou diskusi. Ovšem tato vnitrostátní propaganda, to je něco, co mne opravdu vrátilo zpět do normalizace,“ napsala.

Sociolog Petr Hampl zašel ještě dále. I on si prý musel vyposlechnout „tu agitku, kdy pražský primátor Hřib vysvětluje občanům ve sdělovacích prostředcích, co si mají myslet o zahraniční politice“.

Podle něj tato angažovanost přesáhla dokonce i standard fanatických svazáckých padesátých let v ĆSR a kulturně patří na úroveň toho, co se odehrávalo na Kubě za Fidela Castra.

Hampl se domnívá, že tato agitace nebyla cílena na běžné občany, ale na voliče Pirátské strany, kteří podle něj přesně takovéto utvrzování ve vlastním názoru potřebují.

„Podstatná část voličů Pirátů to má skutečně nastaveno tak, že když jim v rozhlase řeknou, co si mají myslet, tak si to myslí. Navíc potřebují neustálé ujišťování, že to pořád ještě platí (že se názor politbyra mezitím nezměnil),“ povšiml si sociolog specifik pirátského voličstva.

Proto Hampl ironicky kvitoval, že díky primátoru Hřibovi voliči Pirátské strany efektivně využili času čekání na dopravní prostředek k ujištění o správném stanovisku.

Se směsí poťouchlosti a úžasu na pražský dopravní den s NATO reagovali lidé navázaní na Brno, respektive Jihomoravský kraj. Bývalý poslanec a hejtman Michal Hašek prý při návštěvě metropole nevěřil vlastním očím. „Vlaječky na tramvajích mi připomněly dobu dávno minulou, jen tu rudou nahradila vlaječka NATO,“ napsal na Facebook. Pak vyjádřil víru, že jsou zásoby vlajek v Pražském dopravním podniku dostatečně široké na to, aby pokryly i jiná výročí, než je vstup do NATO.

Brněnský právník Tomáš Tyl uvažoval stejným směrem, když zalitoval, že nemá v šití vlajek vlastní byznys. „Kdybych já trubka aspoň vlastnil podíl v továrně na fangle!“ povzdechl si.

Vážněji už dodal, že si myslel, že z éry vlaječek na dopravních prostředcích jsme se už dostali. „Evidentně nejsou spalničky jediná infekční choroba, která se i navzdory očkování vrací,“ dodal.

Zmíněnou chorobu nazval „mentální bolševismus“ a zajímavostí podle Tyla je, že tentokrát k nám virus přichází ze Západu. Ale jinak je prý úplně stejný jako kdysi.

„Při pohledu na tohle úplně na jazyku cítím tu pachuť hnědé, lepící pásky, kterou se vlaječky lepily do oken. Zas je mi osm a zas nás soudružka učitelka Žalkovská drží za pusu jako ‚kapříka‘, aby do nás vtloukla, že takhle se voják přece nemaluje,“ vzpomněl si.

„Odporná doba – tehdy i dnes. Nohavica má pravdu – „Narozen v komunismu – umřu v komunismu“ – dodal právník zklamaně.

Přidal se i spisovatel Bruno Solařík: „Tak tohle už jsem viděl. Před rokem 1989. Akorát ta druhá vlaječka nebyla zrovna modrá. Jinak se na našem vazalství vůči té které nadřízené moci nezměnilo, koukám, nic,“ konstatoval.

Jediné pozitivum shledává v tom, že vlajky jsou stále věšeny na tramvaj T3, kterou ani po padesáti letech nedokázal v kvalitě nikdo překonat. „Ostatně soudím, že na rozdíl od nich bude jezdit ještě po další výměně praporků,“ skončil optimisticky.

Šéfredaktor MF DNES Jaroslav Plesl nevěřícně zíral zejména na to, že výročí vstupu do vojenské organizace si připomíná člen Pirátské strany, která všude ve světě jako jeden z hlavních bodů své identity vždy měla boj proti vojenskému establishmentu, symbolizovanému právě severoatlantickou organizací, a řada Pirátů se pravidelně účastní průvodů proti NATO. „Pirátský primátor v metru z amplionů vychvaluje členství země v NATO. Příští stanice: Pirát řídí Ochranný svaz autorský. Ukončete nástup a výstup, tady už je možný úplně všechno,“ uzavřel Plesl.

Jiní tak do hloubky nešli, a postačila jim obyčejná radost z výročí. Třeba František Laudát vzpomínal, jak jako šéf Obecního domu, kam jej tehdy umístilo vedení magistrátu, hostil slavnostní zasedání poslanců a senátorů. „S tehdejším primátorem Koukalem jsme vítali paní Albrightovou, Koukal na ni anglicky, ona mu sdělila, že se klidně bude bavit česky,“ dojal se vzpomínkou.

Českým ministrem zahraničí byl tehdy Jozef Zieleniec, který byl prý očividně nervózní, že bude muset mluvit na veřejnosti.

„Po úvodní melodii vystoupil Václav Klaus, který poučil neznalé, že právě vyslechli oficiální hymnu NATO. Poté nastala paradoxní situace, která se už asi nikdy nebude opakovat. Americká ministryně zahraničí mluvila lepší češtinou než český ministr zahraničí,“ dodal. Pak přidal informaci, že poslanci rozbili a ztratili větší množství tlumočnických sluchátek.

Ale skončil dojatě: „Tehdy naší tváří pro svět byl Václav Havel. V Obecním domě se střídal svět jak na běžícím pásu. Bral jsem to jako samozřejmost. Dnes na to ve světle naší současné politické ‚reprezentace‘ vzpomínám jako na zázrak.“