Syrská arabská armáda (SAA) věrná prezidentu Bašáru Asadovi minulý týden zesílila útoky v oblasti Ghúta, která na východě těsně sousedí se syrskou metropolí Damaškem. Vládním vojskům podporovaným ruským letectvem se podařilo vlomit třicetikilometrový klín do islamisty ovládaného sektoru v Ghútě. Síly džihádistů tak byly rozděleny napřed do dvou a posléze do tří oddělených a obklíčených oblastí. Odhadem 10 tisíc džihádistů se po rozdělení do tří sektorů zcela promísilo s civilním obyvatelstvem.

Nejvyší velení džihádistké milice An-Nusra ale začalo minulý týden vyklízet pozice. Podle agentury ANHA  jejich evakuaci od středy 21. března 2018 prováděly i vojenské vrtulníky amerického letectva. ANHA uvedla, že má informace, podle nichž americké letectvo přesouvá zachráněné džihádistické šarže do Iráku. Řada militantů bojujících u Ghúty původně pochází z irácké odnože teroristické organizace Daesh. Irák je však zřejmě jen přestupní stanicí.

V pondělí 26. března se podle syrské televize RTE v nejvýchodnějším sektoru Ghúty vzdalo asi 5 tisíc džihádistů za možnost volného odchodu. Večer byl pro islamisty, kteří se vzdali, vytvořen koridor na sever do provinice Idlib. Konvoj odzbrojených džihádistů, převáženě z řad Nusry, doprovázela ruská vojenská policie.

Turecké Waffen SS

Podle syrské agentury SANA turecká armáda od soboty 24. března 2018  staví pro džihádisty základnu poblíž dobytého kurdského města Afrín. Turci pro evakuované islamisty staví stanové město, protože Afrin City je neobyvatelné. Leteckými nálety byly zničeny vodárny a rozvody elektřiny. Pod sutinami se nachází také zřejmě tisíce mrtvých, jejichž rozklad může představovat obrovské zdravotní riziko. Islamisté město i dobyté vesnice vyrabovali a nyní se usazují ve stanových základnách ve volné zemědělské krajině.

Po boku turecké armády se invaze do kurdského Afrínu účastní řada džihádistů, kterým se podařilo uprchnout před syrskými vládními vojsky. Včetně veteránů Islámského státu (IS). Na místo se podařilo tajně proniknout jednomu z Kurdů tureckého původu, který syrské agentuře referoval, že podle znaků na uniformách identifikoval příslušníky celkem 19 různých islamistických formací, jež předtím válčily v různých koutech Sýrie a Iráku. Mezi jinými i Brigádu sultána Murada, která je na seznamu teroristických organizací OSN a jež je složena z turkmenských islamistů. Na řadu z nich byl v Rusku vydán mezinárodní zatykač jako na teroristy účastnící se útoků na civilisty na Kavkaze. Na místě viděl i příslušníky tzv. Ujgurské brigády, což je teroristická organizace usilující o odtržení a islamizaci západních oblastí Číny. Obě organizace jsou řazeny do celosvětové teroristické sítě Al-Káida. Před přesunem do Sýrie působily po boku Tálibánu v Afghánistánu. 

Během afrínské agrese působily v řadách útočící turecké armády pod velením zvláštních jednotek známých jako Šedí vlci. Tyto jednotky lze označit za tureckou obdobu nacistických Waffen SS. Její příslušníky, jejichž fotky jsou na internetu až příliš časté, lze charakterizovat jako extrémní nacionalisty, jejichž zájmem je přednostně zabíjení Kurdů. Podobně jako bylo cílem SS vraždění Židů. Vojenské oddíly Šedých vlků byly podobně jako Waffen SS vytvořeny z bývalých příslušníků turecké tajné politické policie a zvláštních policejních sil. Stejně jako nacisté mají i svůj zvláštní pozdrav, kterým je napřažená pravice se vztyčeným ukazováčekem a malíčkem, což má symbolizovat  vlčí uši. Znakem Šedých vlků je symbol R4bie, který používá i Muslimské bratrstvo, stojící za většinou islamistických převratů během arabského jara. Jde o symbol ruky ukazující 4 prsty. S oběma symboly se na veřejnosti rád prezentuje turecký prezident Erdogan, jehož šéf tajné služby zase rád hovoří o světové islámské revoluci, v jejímž čele bude Turecko.

Erdoganův islamistický emirát

Můj spolehlivý zdroj, německý publicista kurdského původu Kerem Schamberger, vyslovil podezření, že skutečným cílem turecké agrese je změna etnického složení regionu. „Původní obyvatelé – většinou Kurdi, Alevité, Asyřané a Jezídi – z regionu uprchli před válečným terorem. Ti, kteří neutekli sami, jsou dnes vyháněni islamisty začleněnými do tureckých oddílů,“ konstatoval Schamberger. Podle něj se Erdogan chystá region osídlit novými kolonisty složenými převážně z řad veteránů Islámského státu. Z afrínského kantonu uprchlo více než 200 tisíc původních obyvatel a uprchlíků z různých částí Sýrie, kteří zde našli azyl před útoky islamistických bojůvek. „Erdogan má na hranicích připraveno až 100 tisíc radikálních vyznavačů islámu a jejich rodinných příslušníků převážně arabského původu. V Afrínu s nimi chce zřídit nový islamistický emirát,“ uvedl Kerem. Místo Islámského státu, který se i s pomocí Kurdů podařilo ze Sýrie vyhnat, se touto cestou do Sýrie oklikou a opět s Erdoganovou pomocí dostal islámský emirát. Kdo najde pět rozdílů, může být považován za experta na radikální islám.

Podle Schambergera se Turci a islamisté v Afrínu chovají stejně jako Tálibán v Afghánistánu. Srovnávají se zemí prastaré historické památky. Ničí chrámy všech náboženství kromě měšit. „Historická paměť celé této oblasti má být zničena, aby na ni mohli dát novou turecko-osmanskou pečeť. Co tam bylo dosud, má by být zapomenuto, aby vytvořili něco nového v tureckém smyslu,“ konstatoval Schamberger ve svém popisu situace na dobytých územích.

Partyzánská válka YPG

Islamisty však mezitím začaly úspěšně napadat jednotky kurdských milicí YPG a YPJ, které se stáhly do okolních hor. Ve čtvrtek 22. března 2018 se podle agentury ANF partyzánské jednotce YPG při přepadu tureckého konvoje vezoucího nakradený kurdský majetek podařilo zabít 18 tureckých vojáků.

V pátek 23. března 2018 přepadové komando partyzánů zablokovalo obrněnou kolonu jedoucí z Afrin City do Jindiresu. Při útoku se podařilo zlikvidovat tank německé výroby Leopard 2, v němž zahynuli 3 tureční vojáci.

V sobotu 24. března 2018 se dvěma kurdským jednotkám vyzbrojeným protitankovou puškou a minomenty podařilo sevřít v kleštích v údolí poblíž města Jindires turecký vojenský konvoj. Konvoj vezoucí munici byl kompletně zničen. Při akci zemřelo všech 30 tureckých vojáků a džihádistů, kteří vezli materiál pro útočící jednotky. Na akci je zajímavé i to, že jednu stranu kleští tvořila ženská jednotka YPJ vyzbrojená protitankovou puškou a druhé rameno tvořila mužská jednotka YPG vybavená minomety.

Podle prohlášení zveřejněného velitelstvím YPG minulý týden válka rozhodně neskončila. Kurdské milice, které se stáhly do hor, Turkům slibují z Afrínu udělat to, co zažili Američané ve Vietnamu a Sověti v Afghánistánu. YPG v tiskové zprávě varovala Erdoganovy islamistické kolonisty před vstupem do Afrinu. „Pokud se usadí na Turky dobytých územích, tak se jakožto okupanti stávají legitimním cílem útoku partyzánů,“ varovala kurdská milice.

Velmocemi rozkrájená Sýrie

Příklady vojenských úspěchů diverzních jednotek kurdských milicí operujících v týlu nepřítele dokládají, že rozhodující silou tureckého útoku bylo letectvo. Kerem Schamberger, který situaci mapuje přímo v Rojavě, ve svém nedělním článku zveřejněném na FB uvedl, že „pokud by Turecko nemohlo k podpoře čelních útočících jednotek masově nasadit letectvo, tak by turecké a džihádistické pozemní síly neměly šanci“. Pokud by Rusové den před tureckým útokem nevyklidili leteckou základnu, kterou provozovali na základě dohody s kurdskou afrínskou samosprávou, a pokud by podle původních dohod nadále Afrínu poskytovali letecký štít, tak by turecká invaze ztroskotala. V době, kdy ruské letectvo na několik dní blokovalo vzdušný prostor, se turecký postup fakticky zastavil, a to až na dva týdny. Turci byli dokonce během vzdušné blokády na několika místech zatlačeni zpět.

Afrín mohlo zachránit i nasazení syrské vládní protivzdušné obrany. Kurdové a zástupci vládních vojsk o něm dokonce jednali. Podle informací, které Schamberger shromáždil, byl dokonce dohodnut společný postup. Nakonec k němu však nedošlo. Vládní Syrské arabské armádě se podařilo probojovat až na vzdálenost 20 km od Afrin City, odkud by mohla vytvořit protivzdušný raketový štít. „K použití protivzdušných raket ruské výroby však Asad nedostal z Mosky zelenou,“ napsal Schamberger. A bez elektornických klíčů k raketám nelze protiletecký komplex použít. Podle něj se Rusové zřejmě za každou cenu chtěli vyhnout tomu, aby se vládní syrská armáda dostala do střetu s Tureckem. 

V kritickou chvíli boje o Afrin City se  podle jeho informací Kurdům snažili přijít na pomoc i íránské milice NDF, které pod taktovkou Teheránu spolupracují s vládou Bašára Asada.  Současně však bojovaly po boku YPG proti IS v letech 2013 a 2014. Jejich čelní jednotky se dostaly až na úroveň mezi Aleppem a Afrínem. NDF vyzbrojuje a zásobuje oficiální armáda v Teheránu. V kritický moment však přišel z ústředí NDF a z Teheránu rozkaz se z bojiště stáhnout, a vyhnout se střetům s Turky.

Kurdský evakuační koridor v ohrožení

Vývoj situace podle něj ukazuje na to, že Afrín se stal předmětem špinavého obchodu velmocí. Rusové a Američané se zřejmě dohodli s Tureckem, že vymění Ghútu za Afrín. 

Toto podezření potvrzuje i další vývoj. V úterý 27. března přinesla agentura Rudaw informaci válečného zpravodaje Jana Jessena o tom, že ruská vojenská policie začala vyklízet základnu v Tall Rifaat. Toto město, které od roku 2016 kontrolují kurdské jednotky YPG, se nachází na sever od Aleppa, které loni z rukou džihádistů dobyla vládní vojska. Ruská základna v místě fungovala na základě dohody Rusů s Kurdy. Tall Rifaat představuje poslední ústupový koridor, kterým se Kurdové z Afrínu evakuují z Turky dobyté provincie do dalších částí Rojavy. V případě tureckého útoku, který již Erdogan avizoval, jsou v ohrožení životy asi 50 tisíc lidí.

Nám se předvádějí velmocenské spory, a přitom se v určitých případech velmoci klidně dohodnou. Proto německým zbrojovkám nevadí, že jejich tanky zabíjejí civilisty. Proto nevadí, že až vyplavou konečná čísla obětí – možná za desítky let – bude jasné, že šlo o pokračování genocidy Kurdů a dalších netureckých národů. Tentokrát pod vlajkou „boje proti terorismu“. 

Řečeno dnes už s klasikem: „Byl to jen dobrý obchod.“